Mám tu čest tě poznat, Pottere

13.

,,Kde si jako celou noc byla!" zařval na mě něčí hlas a já sebou prudce škubla. Teda fakt milé probuzení a moje tělo, jáu to je bolest.

,,Děkuji za milé probuzení" rozhlédla jsem se s mručením, abych spatřila člověka který mě budí ,,Rose" dokončila jsem nevrle a ona si pouze s naprostým nezájmem v hlase, že mi zničila krásný sen odfrkla.

,,Tak ty se na mě zlobíš? Víš jaký jsme o tebe měly strach!" vyjekla po krátké odmlce. Pomalu už jsem se začala probouzet a taky vnímat hnusný ubrečený den. Venku je zataženo, fouká vítr jež tvoří hrozně znící meluzínu a prší. Prostě typické podzimní počasí, které nechcete. Chvilku jsem dělala že její otázku ignoruji a soukala jsem se pomalu po studené podlaze k oknu, kde jsem se usadila ve své dece. Páni, co tu dělá? Já ji hledala.

,,Tak teď ještě dělej že mě neslyšíš!" zasyčela zoufale a dodupala ke mně, což mě donutil zacukat ospale koutky úst a pohlédnout na ni. Má šíleně rozcuchané vlasy, kruhy pod očima ale jinak vypadá dobře. Například probírající se Mill a Kate jsou na tom mnohem hůř.

,,Ale slyším tě, jenom-jenom nevím co ti k čemu mám říct" odvětila jsem se zívnutím a na zemi u mé postele spatřila hromádku se zabahněným a mokrým oblečení. Sakra, já jsem ale bordelář. Ani jsem to neuklidila. Mám jí jako říct pravdu? Že jsem si dala sprchu a slintala nad Ronnyho postavou? Že jsem odpustila Potterovi, porušila školní řád, nachytala Teddyho při intimní chvilce a pak si dopřála bahenní koupel a vrátila se tak náhodou kolem čtvrté ranní hodiny? No, lhát se nemá. A kamarádkám už vůbec. Ale tu koupel a Ronnyho asi vážně vynechám. Když jsem jí tedy vylíčila mou noční zábavu, skácela se se smíchem k zemi ona i holky. No tak děkuji, fakt milé a povzbudivé.

,,A jak jste se měly vy, hm? pozdvihla jsem zaujatě obočí, i když mě to bylo momentálně fuk. Teda ne že bych nechtěla vědět jak se bavily, ale spíš mě zajímá moje postel ve které mi Rose už nedovolí dnes strávit ani minutu.

,,No, to je docela rozsáhlé téma" zahihňala se Kate a Rose na ni hodila vražedný pohled. Tak teď mě to začíná zajímat.

,,No tak to zní velmi zajímavě, povídejte, povídejte!" zahlaholila jsem a pohodlně se usadila. Na to se Rose jen zahrabala pod peřinu a Mill dělala že tam není. A to si Kate náramně užívala, vydírat ty dvě. No co si budeme povídat, vypadalo to vtipně.

,,No, kde začít" spustila Kate ,,na začátku to vypadalo jako naprosto neškodný Halloween, ale potom co se Ricky Garfield zabouchnul do naší Rose to nabralo nečekané zvraty. Rose se ho snažila odlákat formulkou, že na něj pošle žáby, ale omylem trefila někoho jiného a tak náhodou to byla Mrzimorská chytačka a ta největší barbie v Bradavicí Elen Lockhartovou  která-" přerušila vysvětlování Rose a já napjatě poslouchala.

,,Hele já za to nemůžu! Ricky byl neodlákatelný, samy jste to viděly. Vždyť-to-prostě nejde popsat a Elen jsem nestrefila schválně!" zadrmolila zoufalá Rose a já nakrčila obočí pro shodnocení situace dle informací. No, halloween plus my rovná se katastrofa a tečka.

,,Hele nepřerušuj a mlč. No a Elen s celou její bandou začaly šíleně vyvádět pod útokem žab a jedna z nich se také pozvracela a m měly tu čest vidět dýňové košíčky  v trošku jiné podobě. Jo a poté přišla ta největší třešnička na Halloweenském dortu. V našem dohledu se opět objevil Rosein  Romeo a my se daly na ústup, jenže Mill měla takové štěstí a uklouzla na dýňových zvratcích a teoreticky vy-tře-la po-podlahu" dovykládává se slzami v očích Kate a já taky umírám smíchy.

,,Ale, ale. Naše milá Kate má velmi krátkou paměť. Ještě zapomněla na druhou večerní třešničku" zahlaholila falešně rudá Mill a probodla pohledem nenápadně vyhlížející Kate ,, Naše Kate si totiž řekla že by si dala trošku alkoholu do džusu, ale formulka jí nějak vyšla z kontroly a vyvolala velký výbuch který shodil čtvrtinu levitujících dýní a sejmul aspoň pět studentů. a-a víš co je na tom nejlepší?" zachechtala se pro změnu  Rose ,,Všichni byli ze Zmiozelu!" vybouchla smíchy Mill a všechny jsme se začaly popadat za břicha.

Holky se teda asi určitě nenudily. Díky Bohu, že jsem s něma nebyla, no i když společnost Pottera...radši ty holky. Sama nad sebou jsem zavrtěla hlavou a vydaly jsme se s holkama do Velké síně na oběd. Ano, vstávaly jsme něco po jedenácté hodině.

..................

Vrbě Mlátičce už opadaly všechny listy a tak se začal pomalu s  posledním  předvánočním  týdnem snášet první sníh a musím uznat, že zimy v Londýně jsou proti těmhle nic. Venku je aspoň dvacet stupňů pod nulou a proto jsem většinu svého volného času zavřená v knihovně nebo ve společenské místnosti s holkama. Pottera moc často nevídám, je neustále s tou svou bandou někde zalezený a někdy něco taky vybouchne. Ale oni v žádném případě netuší, o co jde. Jak by taky takový "svatoušci" mohli vědět, že jo?

I když, někdy je potkávám s Pobertovým plánkem v ruce. Teda konkrétněji potkávala, asi před týdnem jim ho Filch zase zabavil.

Už za tři dny pojedu domů, konečně. Už se mi stýská po tetičce Albii a mém pokojíčku. Bradavice jsou naprosto úžasné, ale-prostě to není domov. A nejvíc nespravedlivé je, že všechny ročníky krom prváků a druháků jedou do vánočních Prasinek.

Říká se že jsou překrásně opravené. Při Druhé kouzelnické prej nejméně polovina budov lehla popelem, ale po opravách je vše jak má být. Chtěla bych vidět hospůdku U Tří košťat, Medový ráj a ostatní. Teta říkala že je to tam krásné. Zatím jsem tam byla jen na nástupišti. Z mých myšlenek mě probouzí hlasitý vpád nějakých lidí do společenky, kde se nacházím s knížkou v ruce. No jo, nikdy jsem moc nečetla, ale tak nuda dělá zázraky. Holky šly ven, ale mně se nějak nechtělo.

,,Jé ahoj Whitová!" zakřičel na celou místnost Raven a usedl si vedle mě. Byl mokrý jako slepice. Hned za ním se sem vřítil i James a Fred s Alvine. Taktéž mě pozdravili a usedli kolem mě.

,,Taky tě štve že nemůžeme do Prasinek?" prolomil po chvíli ticho ten střapatý egoista Potter a vyčerpaně ne rozvalil do křesla. No páni, on se mě na něco zeptal a nebyla to urážka! To koukáš co? Ozvalo se mi z ničeho nic v hlavě a já se na Jamese naštvaně podívala a hodila polštář.

,,Co blbneš?" zatlemil se Fred a koukal na mě a na Jamese. A jó, oni vlastně nevědí proč po něm házím polštář.

,,Ehm, to bylo jen na otestování jeho postřehu do-ehm- famfrpálu" zakoktala jsem a oni se začali šíleně smát. Jo jen se smějte.

,,Ještě si neodpověděla" usmál se sladce James a uvelebil se v křesle.

,,Zajisté že ano!" vyjekla jsem ,,vždyť to není spravedlivé" zakňučela jsem a oni souhlasně pokývali hlavou.

Z ničeho nic se ozvala hlasitá rána a v rožku místnosti se objevilo nějaké stvoření- skřítek! O těch jsme se učili. Vypadal jako domácí skřítek.

,,Pokud budete moji přátelé, pomůžu vám na malý výlet" usmál se a popošel o kousek blíž k nám ,,já jsem Garry" dokončil mile a opět k nám popošel.

___________________________

Zdravím a omlouvám se za blbé ukončení, díl o ničem a malou aktivitu. No jo, moc se mi nechtělo. Ale mám otázku. Mám se věnovat hodně částem kdy jsou malí nebo se přesunout na části kde budou trošku starší? Poraďte a potěší komentář či hvězdička.

PS: omlouvám se za možné chyby, spala jsem dvě noci u kamarádek a u psaní jsem usínala