Mám tu čest tě poznat, Pottere

19. Druhý ročník

Už když jsme vyjížděli, tak bylo zataženo a teď to dovršil i naprostý slejvák. Takže co z toho vyplívá? Do Bradavic jsme všichni dorazili mokří, jako slepice.

Ale mně to nevadí, právě naopak. Déšť je dobrý, když jsem někde zalezená  nemusím někam chodit.

Všichni už napjatě čekáme ve Velké síni na rozřazování prváků. Nemůžu tomu uvěřit, že jeden rok už mám za sebou. Chvíli bylo ticho, ale z ničeho nic se rozrazily velká vrata a do místnosti pyšně napochodovali nováčci v čele s Minervou. Profesor Brumbál se svého obrazu pronesl něco velmi povzbuzujícího a Filch přinesl Moudrý klobouk.

,,Milý žáci prvních ročníků" odmlčela se Minerva ,, tenhle moment si zapamatujte do hloubi srdce, na tohle se jen tak nezapomíná" zahlaholila a většina se napětím otřásla.

,,Taky jsem byla taková?" zahihňala se Rose a já jí na souhlas zamyšleně kývla. To co zaujalo mou pozornost byl ten kluk, který nás před vlakem tak ponížil. Seděl u stolu Zmijozelu vedle Scorpiuse a zákeřně a s opovržením se díval na prváky. Ty jeho oči, ty jeho oči byly tak ledové, že jsem snad chladnější neviděla. I když, něco mi fakt připomínají. Ale netuším co.

Sakra.

No se na mě dívá. Přímo mně do očí. Tak tohle je dost nepříjemné, ale nemůžu se ani hnout. Přísahám Merlinovi, že bych se pohnula, ale jsem jako v transu.

,,Albus Potter!" zvolala Minerva. Tak tohle jméno mě sakra probudilo. Prudce jsem sebou škubla a obrátila pohled na prváka sedícího na židli. Jsem si stoprocentně jistá, že je to mladší sourozenec Jamese. Je jako on, jen má pomněnkově modré oči a je o trochu menší. Jo a nemá brýle.

,,Ale, ale. Potter. Ten tu byl už i minulý rok!" zařval na celé kolo klobouk, až jsem nadskočila ,,ale ty si jiný než většina Potterů. Jsi více sebestřednější, chceš aby z tebe něco bylo a chceš ať všichni vidí že v tobě něco je" dohlaholil klobouk a já viděla jak jde všem kouř z hlavy jak se snaží přeložit do rozumné mluvy jeho řeči.

,,Ale já udělám něco, co ti pomůže i když to zprvu nebudeš chápat. Zmijozel!" zvolal klobouk na celou síň a při onom vyřknutí bylo slyšet i nějaké překvapené výkřiky studentů. V ten moment zalapal po dechu i sám Albus. Nejhůře to však asi snesl James. Vůbec na nic nečekal a vyletěl z Velké síně pryč jako splašený potlouk někam do  hradu. Jo, takže Albus je na sto procent jeho bratr.

Po malé chvilce vzpamatování se začal Zmijozel tleskat a jásat a vroucně vítat nového studenta.

Další jména jsem moc nevnímala, nic mi totiž neříkala. Jak může sakra dítě kouzelníků pocházejících už po staletí z Nebelvíru jít do Zmijozelu? Další jméno, které mě probralo bylo-

,,Hugo Weasley"

,,Ty tu máš bratra?" vykulila jsem oči na Rose, která si kupodivu ještě z nervozity neokousala celou ruku.

,,Jo mám, bohužel." zašeptala a dala rukou na znamení ať právě teď držím zobák.

,,Táák a máme tady dalšího Weaslejanka" zahihňal se klobouk. Zato malý Hugo vypadal pěkně sklesle a nervózně.

,,Nebudu tě napínat, máš dobré a statečné srdce patřící pouze do Nebelvíru!" zvolal klobouk a Rose i Hugo si s radostí oddychli. Nebelvír i já jsme se s Hugem seznámili  a dál už jsem se naprosto nevěnovala rozřazování. Žádné jméno už mi povědomé nebylo.

,,A teď milí žáci, pokud dovolíte poslední zádrhel k vychutnání večeře je přivítání nového žáka. přivítejte nového Zmijozelského studenta druhého ročníku Reguluse Dourana" prohlásila učitelka a všechny oči přistály na tom nesnesitelném Zmijozelákovi.

Poté už nám byla popřána pouze dobrá chuť k jídlu a na stole se objevil nespočet dobrůtek. Moc jsem si je ale nevychutnala. Snědla jsem pouze trochu dýňové želatiny a lékořicový muffin. Dále jsem se bez jakých koliv slov vydala ven z Velké síně. Holky si mě asi v zápalu povídání s dlouho neviděnými spolužáky nevšimly a nechaly bez potíží odejít.

Můj cíl byl naprosto jasný. Najít Jamese. Jako první místo mě napadla osamocená chodba, kde se nejčastěji zjevuje Komnata nejvyšší potřeby, ale nebyl tam. Pak je tu ještě koupelna v nejvyšším patře, taky tam moc lidí nechodí kvůli Uršule. Ale též jsem ho tam nenašla.

Teda proč já tohle vůbec dělám hmm? Já ani nevím, ale něco mě prostě nutí a říká že si potřebuje určitě s někým promluvit.

A už to mám. Jelikož je to samozřejmě neohrožený kluk tak šel na Astronomickou věž. Tam se taky dost dobře přemýšlí. Už jsem to taky zkoušela.

Na nic jsem nečekala a bez jakéhokoliv rozmýšlení začala vybíhat ten nespočet schodů. Když jsem se dostala až nahoru, v duchu jsem si zajásala. Trefila jsem se dobře. Přivítal mě stín jeho zad sedící na zemi a otočený čelem na výhled.

,,Ehm, Jamesi?" začala jsem zlehka ,,neruším?" zašeptala jsem a pomalu se k němu přiblížila. Jedinou odpovědí byl jeho upřený zrak na mě a mlčení. Přisedla jsem si teda k němu na chladivou zem. Ještě furt pršelo, ale zvuk deště je příjemný.

,,Ráda bych řekla že tě chápu, ale není to tak úplně pravda. Jsem totiž jedináček." opět jsem se pokusila po chvíli rozproudit konverzaci.

,,ale vždyť se toho tolik ani nestalo a navíc, život je změna" zkusila jsem se lehce pousmát.

,,A ž na to že jsem dnes ztratil bratr. Možná ne úplně dnes, ani zítra, ale časem už si najde své Zmijozelské přátele a já a oni prostě nepůjdou dohromady" řekl s mrtvolným výrazem a upřeně se na mě podíval.

,,A vůbec, proč si sem přišla Whitová? Abys měla možnost mě vidět na dně?" beznadějně se zasmál a furt mě propaloval pohledem.

,,Ty seš vážně pitomec. Jdu za tebou aby ses necítil sám a ty mě ještě podezíráš že se ti jdu vysmívat?" zamračila jsem se na něj a chystala se k odchodu.

,,Ne prosím nechoď!" zavolal na mě ,,Já to tak nemyslel, jen mám trošku náladu pod psa" smutně a omluvně zároveň se na mě podíval.

Beze slov jsem si k němu opět přisedla. Znovu se na mě začal upřeně dívat.

,,Na co se furt tak koukáš?" zasmála jsem se. Chvíli neodpovídal.

,,Hrozně mi někoho připomínáš, ale nevím koho. Přemýšlel jsem už nad tím. Máš podobný pohled jak ten Scorpiusův nový kamarádíček ze Zmijozelu-"

,,Regulus Douran" přerušila jsem ho. Uraženě se na mě podíval.

,,Nepřerušuj!" napomenul mě, čemuž jsem se musela zasmát.

,,Máš tak chladné oči jako on. Tak nebezpečné a dravé, vždy připraveny svou oběť uštknout" dokončil svůj velmi filozofický monolog a opět se na mě zadíval.

,,Aha. Tak teď nevím co říct. Je to dobře nebo ne?" zaskočeně a zamyšleně jsem odpověděla. Je to možné aby mezi mnou a Regulusem byla nějaká spojitost?

,,Těžko říct." odvětil James se zkoumavým pohledem do dáli.
__________________________________

Zdravím!
Můžete hádat kdo je na obrázku...
Albus Potter
Tak co říkáte na jeho přiřazení do Zmijozelu?Sama jsem z toho nesvá ale prostě to chce nějaké to vzrůšo😍
A myslíte že má Sofie něco společného s Regulusem?

Děkuju za dočtení až sem❤

KOMENTUJTE

BODÍKUJTE 🌞🌞🌞

A zatím paapaa