Strašťulpas

10# Psí láska

Díval jsem se, jak doktor Trace jde s pravděpodobně svou fenkou do zadní části zahrady léčebny, svraštil jsem obočí. Moc, moc jsem mu záviděl.

Někdo na mě zavolal. Otočil jsem se, ten hlas jsem poznával. Byla to opravdu ta osoba, kterou jsem v tom hlase poznal, byla to Diana. Pousmál jsem se a zamával na ni. Podívala se také na Traceho. Chvíli jsme jej sledovali, než se ona (nečekaně) jako první ozvala.

,,Že ty by sis s tím psiskem chtěl pohrát, že ano?" nechala vzduchem vyznít otázku, načež se jí dostavilo ode mě mírné přikývnutí hlavy.

,,Mám dojem, že tu fenku odněkud znám," pověděl jsem tichým, vysokým hlasem, jako jsem mluvil běžně. Diana v tu chvíli vypadala zamyšleně.

,,Myslím, že to bych ti mohla zařídit," pověděla s úsměvem a vydala se k Traceovi. ,,Klidně tu počkej." dodala ještě, aniž by se otočila.

Sledoval jsem, jak se ti dva baví. Z jejich rozhovoru jsem neslyšel vůbec nic, ale to mě ani tak nemrzelo. Přemýšlel jsem však, o čem se baví. Netrvalo jim to však dlouho a poté všichni, i se psem přišli ke mě.

,,Zdravím, Matty. Ty se s ní znáš? Klidně si ji pojď pohladit, nekousne tě." pověděl Trace s úsměvem, ale já ho nevnímal. Všímal jsem si pouze fenečky.

,,ASTO!" zavolal jsem a vrhl se fence kolem krku. Ona mě začala olizovat všude, kam se svým vlčím jazykem dostala.

Chytil jsem ji za vodítko a rozběhl se napříč zahradou, zatímco Dian s Tracem se dali do řeči. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si Astu mohl nechat. Ale musela samozřejmě žít v tom kotci. Souhlasil jsem.