Strašťulpas

21# Odjezd

Chvíli trvalo, než se nám povedlo pochopit oč jde. Já se snažil brát tu věc seriózně, jako všechno ostatní v mém životě, sestra tomu stále nevěřila.

Nawala byla vždy málo důvěřivá, stejně jako já... ale ona se vzpírala a já držel. Jsme pravý opak. Málokdo by do nás řekl, že jsme dvojčata a to já o ní věděl pouze matně z vyprávění mámy, dlouho žila odloučeně. Právě byl třetí den po našich jedenáctých narozeninách.

Od chodby jsme zaslechli zvuk. Šlo o odemykání dveří klíčem. Oba jsme se ihned otočili a dopisy schovali za záda. Ve dveřích se objevila máma.

,,Mami? Co ty tu?" podivila se na mámu Nawala.

,,Mám volno z důvodu náboru nových zaměstnanců," zamručela. Pravděpodobně její nálada byla pod bodem mrazu. Přejela po nás očima a jakmile si všimla, že máme ruce za zády, zaostřila. ,,Co to přede mnou schováváte?" začala zostra a zamrkala na nás.

Já, už jen ze strachu, mámě dopis ukázal. Sestra se pleskla dlaní do čela. Pravděpodobně jsem jí zkazil plán. Máma ke mě přišla a dopis mi z ruky vytrhla. Chvíli jej zkoumala.

Nakonec jen mávla druhou rukou a opět mi ho podala. Zavrtěla hlavou, něco ledabyle zahuhlala, přičemž i sestra svůj dopis ukázala. Máma odešla do vedlejší místnosti a my dva jsme si oba naráz oddechli, načež máma opět vylezla. V ruce měla krabici. Přišla až k nám do kuchyně a položila jej na stůl.

,,Doufala jsem, že se to nedozvíte," začala mírně vyčerpaně. Po tváři jí stékal pot. ,,...ale váš otec byl čaroděj. Studoval v Bradavicích. Je to ta škola, do které, podle dopisu, máte nastoupit i vy dva." přiznala. Krabici otevřela a my spatřili kouzelníckou hůlku a plášť, na kterém byly vyšity iniciály W.I.

Poté bylo chvíli ticho. Já i Naw jsme měli otázky, ale raději jsme mlčeli. ,,Ale je to dobře, že to vím. Zdědili jste kouzelnickou krev. Pojedete tam studovat, abyste ji uměli ovládat, aby neovládala ona vás!" pověděla máma naklonec a spráskla ruce. Očividně od nás očekávala nadšení.

Mýlila se. ,,Ale mami! Slíbila jsi mi, že mohu jít studovat písemnictví!" protestovala Nawala, já mlčel. Představa studia na škole, která vypadá jako hrad mě příšerně děsila. Nechtěl jsem tam jít.

,,Žádné odmlouvání," zabručela a vytáhla plášť s hůlkou. ,,Zde jsou vaše učebnice, několik prázdných sešitů, brka a pár pergamenů. Nebudete muset všechno dokupovat." pravila. ,,Školní rok začíná za pár dní, jděte se nachystat, já vás zavezu aspoň do toho Londýna nebo co." dodala.