Strašťulpas

19# Divná pošta

Už to byl nějaký ten měsíc, co jsem byl doma. S mámou se mi povedlo udržet neutrální vztah. Byla stále v práci, téměř jsme se neviděli... a co dělala? Sociální pracovnici v oboru sociální psychologie v jednom sociálním zařízení. Domů jezdí jen občas a to většinou v noci. Hold jsem se musel naučit postarat se o sebe sám, Sarinka zůstala v léčebně a o jiném členu rodiny jsem prozatím nevěděl.

Jednoho krásného letního rána, když jsem seděl u snídaně, mi otevřeným oknem přiletěla do okna sova. Tento pták mě svou krásou uchvátil. Byla to nádherná sněžná ssovice která v pařátech něco držela. Upustila mi tu věc na hlavu a opět zmizela. Takto dopadlo mé vůbec první střetnutí se sovou. U nás v Buenos Aires se sovy vyskytují pouze divoce v lesích, což mě donutilo k přemýšlení. Byla pravda, že jeden les máme nedaleko města... ale tato sova nemohla být z volné přírody. Skoro to vypadalo, jako by ji někdo poslal, jak to bývalo v pohádkách s kouzly.

Ze slov mě vytrhly až dvě obálky, které mi z hlavy spadly na klín. Byly bílé, teda... mno, možná trochu nažloutlé a jejich uzávěr zdobila nádherná, višňově zbarvená pečeť. Jeden dopis jsem odložil na stůl vedle chlebu s burákovým máslem a druhý si pořádně prohlédl - respektive tu pečeť. Byl na ni zvláštní znak. Strach se zvědavostí se uvnitř mě bily, nakonec zvědavost vyhrála na plné čáře. Ale co když není pro mě? pomyslel jsem si, poté jsem se rozhlédl. Pro koho jiného? Vždyť jsem tu sám. Pokrčil jsem rameny a obálku roztrhl.

Vážená slečno Nawalo Itim,
dovolujeme si vám oznámit, že jste byla přijata na školu čar a kouzel v Bradavicích. Nastupujete ihned prvního září, předtím však doporučuji si koupit předměty ze seznamu, který přikládám níže. Najdete je na Příčné ulici v Londýně. Dále podotýkám, že si s sebou můžete vzít sovu, kočku, krysu nebo ropuchu. Upozorňuju, že studenti prvního ročníku nesmí mít vlastní koště!
S pozdravem,
Reginald Flitwick, zástupce ředitele