Strašťulpas

4# Diana Brownová

Dřepěla u mě, dokud jsem se trochu neuklidnil. Poté mi pomohla na nohy a vzala tašky. Já jsem si stále nebyl jistý, zda jí mohu věřit.

,,Ahoj, mé jméno je Diana Brown, jsem zdejší terapeutka." pověděla s úsměvem. ,,Ta žena... tam venku, to byla tvá máma?" zeptala se mě následně. Já jsem zatím nebyl schopný komunikovat slovy, proto jsem jen přikývl a rozpačitě se podrbal na temeni. Stále jsem se celý třepal, ale už ne tolik. Už jsem byl schopen pohybu. Lékařku to pravděpodobně potěšilo. ,,Dovedu tě na tvůj pokoj." ujistila mě a poté mě již vedla dlouhou, úzkou chodbou.

Šel jsem jí těsně v závěsu a pozoroval dveře pokojů, jež byla na obou stranách. Rozhlížel jsem se, viděl jsem čísla na oněch dveřích, se jmény. Poté se ale Diana zastavila a já do ni jemně vrazil. Uskočil jsem. ,,P-pardon!" bylo první, co jsem ze sebe po dlouhé době vydal. Ona se na mě podívala dolů, přidřepla si ke mě a pousmála se. ,,Nic se neděje, maličký." uklidnila mě a poukázala na dveře, které následně otevřela.

Nyní zřejmě na něco čekala. Zavrtěl jsem hlavou. Nechtělo se mi tam. Ale musel jsem. Nakonec jsem se tam pomalým krokem vydal a ihned jsem se rozhlížel, jakoby tu na mě mělo něco vyskočit a sežrat. Ona vkročila ihned za mnou a něžně zavřela dveře. Zavazadla položila mezi mou skříň a postel. Já si na tu postel sedl a upřel na Dianu pohled.

Ona si sedla naproti na židli. ,,Tak? Pověž mi něco o sobě." vyzvala mě s úsměvem. Proč bych ale měl? Co když mi ublíží? Co když to řekne policajtům? Mámě? Co když už mámu nikdy neuvidím?