Strašťulpas

17# Štědrý den

Seděl jsem na sedačce, která byla před jídelnou. V jídelně byla nějaká akce, a když bylo čtyřiadvacátého, asi to byla vánoční. Posmutnil jsem. Doufal jsem, že na vánoce budu už doma, taky jsem dnes měl odjíždět, ale těžko říci, kdy pro mě přijede ten řidič.

Přicupitala sem zvláštní, fialovovlasá dívka. Jen se na mě nervózně podívala a sedla si do druhého, volného křesla. Tam však dlouho nevydržela, poté opět vstala a začala pochodovat sem a tam. Pravděpodobně se rozhodovala, zda má do jídelny vstoupit a bavit se z ostatními.

Venku už bylo šero, štědrý večer se blížil rychleji, než to bylo většině z nás příjemné. Zpoza chodby vykoukla Diana, laděna do vánočního oblečení. ,,Matty, Ashley..." pronesla, ikdyž druhé jméno řekla poněkud nejistě. ,,...nemáte rádi vánoce?" dodala a zakončila svou řeč otázkou. Opřela se o jednu ze sedaček, pohodila hlavou, aby z obličeje dostala bambulku ze své vánoční čepice.

Že by dnešní večer byla Santou Clausem právě Diana? Zazubil jsem se při té představě, poté jsem těkl však očima ke dveřím jídelny. ,,Je tam moc lidí." pronesla Ashley, tedy ta s fialovým účesem. Já jsem přikývl, jakože souhlasím.

,,Nebojte se, půjdu tam s vámi," usmála se na nás oba. Však o několik let starší dívka zavrtěla hlavou a zmizela v chodbě, přičemž huhlala něco jakože není třeba.

Podíval jsem se na Dianu a zvedl se z křesla. Ona se rozešla směrem ke dveřím, já za ní. Ještě, než Dian otevřela dveře, už jsem slyšel odtamtud koledy. Trochu nesměle jsem se zaculil a poté vešel dovnitř. Tiše jsem ale doufal, že se večera nedožiju zde, ale ani doma.