Infinity

5.

Ještě o další dva roky později...

"Kolik máš vzorků?"
"Nějakých dvaadvacet," řekl Richie a dál se přehraboval v písčité půdě, ve které se snažil najít co nejlepší kus šutru. Hledali různé druhy hornin, ale některé byly daleko vzácnější, než jiné.
"Jennifer, asi jsem našel kousek meteoritu. Mám ho schovat?" zeptal se Theodor.
"Ukaž mi to," řekla a přišla-přihopsala k němu. Vzala si od něj malý kámen, prohlédla ho a nakonec mu jej vrátila. "Nám je asi k ničemu. Nech si ho, jestli chceš, ale nepotřebujeme ho."
Theodor ho odhodil. A on letěl, a letěl, a letěl...až nakonec dobrých padesát metrů daleko dopadl na zem (vlastně spíš na Mars, ale to je jedno).
"Nízká gravitace je super věc. Kolik je rekord na Zemi?"
"Nemám tucha," odpověděl Richard. "Stejně by to neplatilo, jsou to světové rekordy a svět je jenom Země."
"O tom se dá polemizovat," odpověděl Theodor pomalu. "Vzhledem k tomu, že lidská rasa už dost dlouho obývá i Měsíc a-"
"Neflákáme se!" okřikla je Jennifer.
"Ale Jennifer, nebuď přece takový suchar," řekl Richard. "Pracujeme už jeden a půl hodiny a právě jsme měli takovou krásnou konverzaci..."
"Konverzujte si doma. Tady se maká," řekla. "Ale vlastně máte pravdu. Dejte si přestávku, všichni!"
Pár postav ve skafandrech se začalo zvedat a pomalu se vracet k Jennifer s pytlíky zpola naplněnými nejrůznějšími druhy kamenů. 
"Chcete se pak podívat tam nahoru?" zeptala se Jenny, zatímco ukazovala na nedalekou skálu. "Potřebovali bychom něco odněkud jinud, než přímo z povrchu, i když tam asi nebude nic zvláštního. Aspoň se můžete pokochat výhledem, když už nic jiného."
"Jo, vypadá to tam pěkně," řekl jeden muž a ostatní zamumlali něco, co by se dalo považovat za souhlas.
"Dobře, takže deset minut pauza, pak jdeme nahoru," řekla Jennifer.
"Pauza na svačinu?" zeptal se Richie.
"Jo, přesně...počkej co?"
Richie se uchechtl a spolu s ním i ostatní.
"Můžeš to zkusit, Richarde. Zajímalo by mě, kolik bys toho tak asi snědl, než bys umřel," utrousila ironicky Jennifer. "Každopádně zatímco tu budeš chcípat, my půjdeme nahoru. Koneckonců, můžeme jít hned a přestávku si uděláme nahoře. Jdeme bando," řekla a vyrazila ke skále.

.....................

"Ale výhled je to pěknej," nadhodil Theodor když se díval z toho ohromného kusu šutru na údolí pod ním. 
"Na kolonii byl lepší. Ale jde to," řekl Richard a začal se zvedat. Náhle a bez jakéhokoli varování pod ním skála praskla a několik obrovských kusů kamene se zřítilo dolů. Theodor rychle vyskočil na nohy, ale země se mu rychle ztrácela pod nohama a jen tak tak se stačil posledními články prstů zachytit za okraj skály.
"Richie!" zakřičel a ohlédl se. Richard totiž v žádném případě nemohl dosáhnout na pevný povrch a padal dolů. Za chvilinku Theodor z vysílačky uslyšel tupý náraz, jak jeho nejlepší přítel dopadl na zem. 
"Richie," zašeptal nevěřícně. Byla to jedna s těch chvil, kdy si připadal jako ve snu, že to co se právě děje prostě nemůže být skutečnost. Jeho kamarád je buď vážně zraněný, nebo mrtvý a on pomalu začínal zjišťovat, že ho nejspíš čeká podobný osud, jelikož prsty mu pomalu ale jistě začínaly sjíždět dolů.
"Jennifer, pomoc!" zaječel zoufale. Znovu se podíval pod sebe a uviděl tu strašnou výšku, ze které padalo další a další kamení, a malinkou postavičku hluboko dole.
"Theodore? Co se stalo?!" odpověděl mu z vysílačky neobvykle vyděšený hlas jejich velitelky. 
"Richard spadl dolů! Prosím, už se dlouho neudržím!" Rukavice skafandru klouzaly po kamíncích na okraji a srdce mu bušilo tak, že by to dostatečně nepopsalo žádné obvyklé klišé. 
"Víte kde jsem?" zeptal se, zatímco se s vypětím posledních sil držel.
"Viděli jsme vás odcházet," odpověděla zadýchaně Jennifer. Theodor už se nezmohl na odpověď. Tělem mu pumpoval adrenalin a náhlým děsem z té výšky se mu zatmívalo před očima. Věděl, že Jennifer nemá víc než několik sekund na to, aby ho našla.

Nikdy v životě nepocítil takovou úlevu jako teď, když se nad ním objevila přilba Jennifeřina skafandru, už jenom matně vnímal, jak ho ona a dva další lidé vytáhli nahoru. Dokázal jenom ležet a zírat do prašné oblohy.
"Theodore, nestalo se ti něco?" 
"Ne, mně ne," vydechl s námahou.
Zaslechl ještě, jak Jennifer spěšně vydává rozkazy, a pak omdlel.

......................

"Jak ti je Richie?"
"Bolí to jak čert. Ale měl jsem strašný štěstí, že jsem vůbec přežil a ničemu kromě páteře se skoro nic nestalo. Prý už nebudu sám nikdy chodit, ale pošlou mi sem v příštím zásobáku nějaký takový ty mechanický chůdy, nebo jak to chceš nazvat. Víš co, jak se napojí na ovládací centrum mozku a připevní se k nohám. Vlastně se akorát budu muset nabíjet, jinak to bude úplně stejný, jako dřív," odpověděl. V hlase měl náznak smutku, ale Theodor ho znal dost dobře na to, aby věděl, že mu moc dlouho nevydrží. 
"A co budeš dělat do té doby?"
"Lenošit," ušklíbl se Richard, rozkošnicky mlaskl a dal si ruce pod hlavu. "A ty se budeš učit a dělat domácí úkoly."
"Ale to ty budeš muset taky, jestli nechceš propadnout," podotkl Theodor.
"Aspoň to budu moct dělat v posteli."
"Víš co? Dám ti sem Procyho, budeš ho potřebovat víc než já. Jenom mu řekni, co má dělat a udělá to."
"Dík," usmál se.
"Promiň, že jsem ti nedokázal pomoct Richie," řekl Theodor potichu.
"Neomlouvej se. Nemohl jsi dělat vůbec nic."

........................

Omlouvám se za krátkou kapitolu, ale kdybych to roztáhla ještě víc, bylo by to jak zředěná kola. Znáte to, chcete si jí trochu ochladit, tak stisknete to tlačítko na té fastfoodové mašině co z ní padá led...nevím, jak ji líp popsat :,D Každopádně ho tak zlehounka zmáčknete a ono to udělá SVUUUUUUUUUUŠŠŠŠ a máte tam snad celou Antarktidu. Pak to všechno roztaje a...no, zpátky k věci. 

Začala jsem tohle psát tak před měsícem nebo dvěma a už si nepamatuju Richardovo příjmení. K ničemu jsem ho zatím sice nepotřebovala, ale moje paměť na jména je vážně fenomenální...
Vážně skvěle se mi to hodí při písemce z dějepisu...těch jmen je snad miliarda a já nerozeznám  ani Hernanda...*hledá na wikipedii*...Cortéze a toho...toho... Bartolomea Díaze.

No nic, každopádně doufám, že se vám to aspoň trochu líbí :) 

PS: To jsem tak dělala cover. Najednou jsem objevila font Poor Richard regular...náhoda △?