Bylo 22:17 takže většina lidí v letadle naštěstí spala. Ale já nemohla. Pokaždé, když jsem zavřela oči jsem viděla jeho. Jeho úsměv, oči, vlasy. Vybavila jsem si každý jeho polibek a to mě neskutečně ničilo.
Asi bych se vám měla nějak představit...
Pondělí. Konečně. Sice netuším jestli se víc bojím nebo těším, ale to je jedno. Ještě před tréninkem mám focení pro Nation A-List Magazine a na to se neskutečně těším. V pyžamu jsem sešla dolů do kuchyně. Rodiče jsou v práci a tak jsem opět v celém domě sama. Na lince mám připravenou snídani- lívance s javorovým sirupem a borůvkami. Po snídani se skočim převléct (média), provést ranní hygienu, učesat se a můžu vyrazit. Před barákem už na mě čeká auto, které mě odveze na focení. Z místa řidiče vystoupí David, pozdraví mě a otevře mi zadní dveře. Já se na něj jenom usměji a nastoupim. Cesta netrvá dlouho a tak za 20 minut jsem na místě, kde už čeká celý tým. Když se se všemi pozdravím, zavedou mě do menší místnůstky se zrcadlem, kde mě budou líčit. Nejdříve mi však rozčešou vlasy, které mi vytvarují do drdolu, pak mě lehce nalíčí a teď následuje výběr oblečení. Vyberu si černé kalhoty s dírami na kolenou a černou mikinu. Když jsem převlečená tak mě odvedou k černé zdi, kde na fotíme pár fotek. Takhle to jde asi 5x pokaždé s jiným outfitem. Na koci projíždíme fotky, některé půjdou do časopisu, jiné na instagram. Vybrali jsme jich asi 10, ale nejvíc se mi líbí tahle
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jelikož už je všechno hotovo tak se odeberu do auta, kterým mě David zase odveze domů. Hned jak vejdu do domu zamířím rovnou do koupelny, kde si zalezu do sprchy a umeju si vlasy, protože po takových foceních mám ve vlasech vždycky tak tunu gelu a laku na vlasy. Když vylezu, smyji ze sebe i zbytek make upu, protože jsem se na to před sprchou vybodla a teď mám pod očima kruhy od řasenky jak nějaká panda... . V kuchyni si vezmu jablko a sednu si s ním ke stolu, kde na mě čeká nějaké vyřizování na počítači ohledně koncertů, vystoupení, autogramiád atd... Není toho zrovna málo a tak to vidím tak minimálně na 2 hodinky práce. Když se do toho všeho chci vrhnout zazvoní mi mobil. Volá mi můj manažer ohledně turné a lístků. Přesněji řečeno VIP lístků, protože kdo má VIP lístek se se mnou bude moct před koncertem setkat. Řešíme kolik jich necháme udělat pro koncert v Atlantě. Mike (manažer) chce aby jich bylo 200, ale to se nelíbí mě, protože tím pádem i když budou mít VIP lístek tak nebudu mít tolik času si si nimi popovídat a od toho vlastně ty lístky jsou. Nakonec ho přemluvím a bude jich jen 100. Mike je sice hodně naštvaný, ale já dosáhla svého a jsem spokojená. 100 lístků opravdu není moc, ale podle mě je to stačí. Když vypnu hovor začnu se konečně věnovat svému počítači a těm důležitým věcem co jsou v něm momentálně uloženy. A tak se kousíček po kousíčku probírám všemi informacemi a maličkostmi, protože chci aby všechno bylo perfektní tak snad se to nějak podaří. Když už u toho sedím hodinu a jsem teprve u druhého bodu z aspoň 20, dojde mi, že za dnešek to assi všechno nestihnu. Je toho ještě víc než jsem si myslela.
Po další hodině už musím končit abych stihla trénink. A tak zaklapnu počítač a jdu se připravit. Do sportovní tašky hodím pití, mobil, Nike boty a svoje oblíbené oblečení na cvičení
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dole se ještě obuju a můžu vyrazit. Jelikož jsem to nakonec zvládla celkem rychle, mám ještě 45 minut a tak se rozhodnu jít pěšky. Zase mi v hlavě lítá spusta myšlenek, ale tentokrát se je snažím nějak zahnat, protože jinak mám pocit, že už by mi z toho přeskočilo. Když dorazím do studia je tam jen Em, která mi hned jak mě vidí skočí okolo krku. "Ahoj, Bell. Tak co víkend? Přemýšlela jsi o těch klucích, já snad každou chvíli a došla jsem k závěru, že jestli o nich budu přemýšlet ještě chvilku, bouchne mi hlava." když to dopoví žačne se smát a já s ní, protože to na mě tak vychrlila, že se divím, že se jí nazamotal jazyk. "Víkend byl fajn, rodiče se vrátili a tak jsem nebyla doma sama. Co tvůj víkend? Každopádně s klukama máš naprostou pravdu, došla jsem ke stejnému závěru." odpovím jí. "No můj víkend byl hrozný, rodiče se i s bráchou vrátili od babičky v sobotu dopoledne a pak vypukla kalamita. Mamce ruplo v hlavě, že musíme uklidit úplně celý dům a tak jsme celý víkend jenom uklízeli. Kdybys k nám teď přišla, nenajdeš nikde ani smítko prachu." musela jsem sesmát, protože její obličej když to vyprávěla byl k nezaplacení. Obě jsme se začaly převlékat a k tomu jsme si povídaly.
Když jsme už převlečené a vysmáté došly přímo do studia, byly jsme tu zase jako jedny z prvních. Začaly jsme se společně rozcvičovat a protahovat. Postupně nás tam chodilo víc a víc až jsme byly všechny. Jako poslední přišla Amber. "Ahoj, holky. Jelikož kluci trochu nestíhají, tak přijdou až na druhou půlku tréninku (dneska máme dvouhodinovku) takže mi vlastně můžeme ještě opakovat na Belly turné. Ale to by jsme nebyly my, kdybychom to nevzaly s humorem a tak jsme si stouply před zrcadla v úvodním seskupení, já si vzala do ruky vyplí mikrofon a Amber pustila hudbu. Já jsem jen dělala že zpívám a tancovala s holkama. Teda pokud se tomu tanec dal říkat. Dělaly jsme takové kraviny, že kdyby nás někdo viděl, asi by na nás odvezl do psychiatrické léčebny. Amber z nás měla hrozné záchvaty smíchu, ale problém byl ten, že její smích je vtipnější než ten nejlepší vtip, protože zní jako by hýkal osel, takže jsme se tam všechny válely na zemi a dostávaly nekonečné záchvaty smíchu. Asi bychom se smály ještě dál, ale v tom se otevřely dveře a dovnitř vešli kluci...
Takže jak jsem slíbila, dnes jsem zpátky s další a delší kapitolou. ❤ Doufám, že se líbí 🌹
