,,Já omlouvám se za tu trapnou chvíli minulý týden." Nervózně přešlápla si na druhou nohu.
,,V pohodě, nebylo to trapné. Já jen... To zjistíš časem sama." Pustil ji pootevřenýma dveřma do bytu.
,,Ty někam jedeš?" Zeptala se Emma zmateně, když uviděla poházené věci po celém bytu. Uprostřed bytu byla obrovská taška, která už byla z poloviny zaplněná.
,,Na měsíc do Evropy... Spontální cesta, vlastně jsem ti chtěl zeptat a říct ti to, ale ozvala si se dřív." Odpověděl s úsměvem a černé triko hodil do tašky.
,,Já ti nevím, ale proč by si mi to měl říkat?"
,,Protože jedeš se mnou, Emmo." Ušklíbl se a podíval se na sluneční brýle, které si nasadil a s úšklebkem hodil zpět na místo, kde ležely.
,,Ehm, cože? Já... To nejde." Hlesla se zrychleným dechem a koukla se mu do očí.
,,Ale jde! Už jsem vše zařídil. Máme letenky a jiné věci." Zasmál se.
,,Víš, že si ale budeš muset dávat obrovský pozor, abych tvé jméno nespatřila na letence nebo pasu." Zažertovala Emma s úšklebkem.
,,Neboj, umím si své věci ohlídat."
,,A myslíš to vážně? Jako úplně vážně? Doopravdy jedeme do Evropy?" Zeptala se Emma udiveně.
,,Ano... Vlastně nechápu, proč tu pořád stojíš. Odlétáme zítra, a prostě měla by sis zabalit věci." Rozhodí nechápavě rukama a křivě se usměje.
,,Počkat? Vyzvedneš mě?"
,,Ano, neboj."
,,Díky, Enzo." Řekla Emma mezi dveřma.
,,Nejsem Enzo! Jsem, ehm... Nikdo." Odpověděl tiše.
Hah! To je tak nepřirozené... Nemyslím si, že by nějaký kluk vzal svou kamarádku na cestu po Evropě, ale skvěle se mi to sem hodilo, tak snad se líbí!❤❤
ČTEŠ
No Name✔️
Short Story,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato."...
