,,Pořád musím mít zavazáne oči?" Zeptala se Emma, když málem narazila do stromu, protože Čtyřka něco hledal v batohu.
,,Ano, nebylo by to překvapení." Zasmál se a vzal ji za ruku, takže pokračovali v cestě. Emma byla každým krokem nervoznější a nervoznější, protože neměla ráda překvapení a navíc neměla jistotu, že nezakopne nebo neskončí v nějaké díře.
,,Jsme tu." Šeptl si pro sebe Čtyřka a pomohl Emmě nastoupit do né zrovna velké loďky. Emma samozřejmě málem skončila v jezeře, ale Čtyřka ji včas zachytil a s úsměvem ji posadil na předem přichystanou deku v loďce.
,,Už?" Zaprosila Emma nedočkavě.
,,Ne, počkej." Usmál se sám pro sebe a z termosky nalil do dvou hrníčků čokoládu. Poté se nahl k Emmě a opatrně ji šátek sundal.
,,To... To je nádhera." Zašeptala Emma při západu slunce. Usrkla si horké čokolády a užívala tohoto okamžiku.
,,Počkej." Usmál se Čtyřka a podal ji dá se říct kytici z šeříku. Emmě se do očí nahrnuly slzy a nadšeně Čtyřku obejmula. Ruce mu dala na tváře a políbila ho. Byl to dokonalý okažik, který ani jeden z nich z paměti nikdy nevymažou. Všechny starosti šly stranou a jediné, co bylo důležité byli oni dva.
ČTEŠ
No Name✔️
Storie brevi,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato."...
