,,Tak mi to řekni!" Vykřikla Emma rozlobeně.
,,Ale co?" Zrovna byli ve Finsku a dávali si hodinu oddech.
,,Řekni mi moje zapomenuté vzpomínky! A to všechny! Byla jsem ve sprše, a když jsem se natahovala pro ručník, tak mi hlavou probleskla vzpomínka. Jak jsi mě ručníkem švihal, když nám bylo tak patnáct. Já se rozbrečela, protože to pořádně bolelo a ty si mě pak asi hodinu utěšoval. Vím, že mi něco tajíš!" Zakřičela se slzama v očích.
,,Emmo." Hlesl zlomeným hlasem.
,,Mám pocit, jakoby mi z hlavy vypadlo pět let vzpomínek a vím, že ty je znáš! Ty mě znáš celou... Já... Nemůžu." Špitla a s brekem utekla zpět do koupelny. Kluk v šoku seděl na posteli a uvažovat nad tím, co se právě stalo. Ona si začala vzpomínat. Rozběhl se ke dveřím koupelny a zaťukal na ně.
,,Emmo... Pustíš mě?"
,,Ne! Ty si lež! Vše, co mi říkáš sou lži... Chci vědět pravdu."
,,To se pleteš. Nikdy jsem ti nelhal, jen jsem ti nějaké úryvky tvého života zatajil." Rukou přejel po dřevěných dveřích. Emma vstala a pomalu pootevřela dveře.
,,Tak mi řekni... Všechno!" Šeptla.
,,Nemůžu."
,,Tak mě nech být!" Dveře opět zabouchla.
Tak jaký je váš názor na tohle?
ČTEŠ
No Name✔️
Historia Corta,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato."...
