,,Proč si mě sem vzal?" Řekla ustrašeně Emma a držela se u zdi, protože právě stálá v nevyšším patře mrakodrapu v jejich městě.
,,Protože vím, že se bojíš výšek... Pojď sem, je to tu nádherné." Odpověděl ji natlačený na okno a dívající se na západ slunce za městem plných zoufalých a zmatených lidí, šedých paneláků, domů a staveb.
,,Nestane se mi nic?" Zeptala se opět vystrašeně a pomalu se odlepila od zdi.
,,Hele... To sklo je neprůstřelné. Nemáš šanci ho rozbít." Rozesměje se hřejivým smíchem a podá ji ruku. Emma ji nervozně přijme a přikročí k oknu. Podívá se na město a oči se ji rozzáří nad krásou západajícího slunce.
,,To město je najednou tak jiné? Barevnější?" Přitiskla se ke sklu. Strach byl rázem pryč.
,,Jen na malý okamžik... Za chvíli to bude znovu šedé město bez fialových, oranžových a žlutých odlesků." Odvětí s křivým úsměvem. Emma přemýšlela nad tím, jak ji tenhle kluk mohl tolik oslnit. Jak si ho mohla tak oblíbit, a taky nad tím, proč měla pocit, jakoby ho znala.
,,Jak to, že jsi potichu?"
,,Přemýšlím." Dlaněma sjela po skle.
,,Dej mi ruku." Chlapec se natočila tak, aby na něj viděla. Chlapec ji s údivem ruku podal a čekal, jak se Emma zachová. Emma jeho ruku vzala a přiložila na svou. Měla ji oproti němu tak malou. Usmála se a skousla si ret.
,,Jmenuješ se Tyler?" Zeptala se a mírně naklonila hlavu.
,,Jméno to je hezké a nejspíš bych ho všema deseti bral, ale moje jméno je netradiční, Emmo."
Kdo nechal všechny písemky naposlední chvíli a chodí spát nejdříve ve dvě hodiny ráno? Ano, já... Bože, měla bych se poučit, ale všem krásný den :)
ČTEŠ
No Name✔️
Conto,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato."...