,,Vždy jsem chtěla vidět Eiffelovu věž." Žasla Emma nad obrovskou věží tyčící se nad zamilovaným městem Paříž.
,,Já vím." Šeptl kluk a stiskl ji teplou ruku. Emma se na něho s úsměvem podívala a stisk opětovala.
,,Než půjdeme nahoru, tak nezajdeme někam na kávu nebo v mém případě na borůvkový čaj? Potřebuji se psychicky na tu výšku připravit." Pronesla Emma se strachem v očích.
,,Můžeme a nemusíš se bát, ochráním tě i před výškou." Jemně ji pohladil po tváři. Rozešli se tedy do nejbližší kavárny, kde se usadili na venkovní zahrádku, protože svítilo hřejivé slunce, a prostě byl krásný jarní den, objednali si borůvkový čaj a obyčejnou tureckou kávu.
,,Ještě nás tady čeká tolik památek." Vyřkla Emma nadšeně a svým fotoaparátem vyfotila kluka, jak pil s úšklebkem kávu.
,,Tolik památek, ale jen tři dny, poté přesun." Odvětil a kávu odložil.
,,Myslíš, že mě znáš doopravdy dobře? Nejlépe?" Zeptala se Emma.
,,Myslím, že ano... By ses divila." Odpověděl se smíchem.
,,Tak mi řekni něco extrémě tajného." Řekla šeptem.
,,Nepoužíváš nic jiného než heřmánkový sprcháč, nenosíš sukně, protože vždy, když se zohneš, tak ti vyleze polovina zadnice a nenávidíš romantické filmy, protože si myslíš, že takový život prostě není." Skousl si spodní ret.
,,Jak tohle můžeš vědět! Nikomu jsem to v životě neřekla! Ani mé nejlepší kamarádce!" Vykřikla udiveně.
,,To by si ráda věděla, co?" Zeptal se.
,,No, to teda jo, Maxi."
,,Takhle se jmenuji."
,,Cože? Já to uhádla? Ty jsi Max!"
,,Dělám si srandu... Dobrý vtip, že?
,,To teda ne." Dá Emma oči v sloup.
ČTEŠ
No Name✔️
Short Story,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato."...
