Seděli v kupé uvnitř vlaku a vzájemně se dívali do očí, ale neměli si co říct. Panovalo tam dusné, trapné ticho, které oba dva užíralo. Kluk nervozně bubnoval rukou o sedačku a Emma si každou chvíli uhlazovala károvanou košily.
,,Dost... Takhle to nepůjde." Přerušil ticho kluk a Emmu mírně polekal.
,,Co chceš vědět?" Dodal.
,,Chci znát pět let mých vzpomínek." Šeptla téměř neslyšitelně.
,,Já ti je říct nemůžu... Já vlastně ani nechci, pochop mě, prosím." V očích se mu skrývala bolest a po úsměvu nezbyly ani památky.
,,Dobrá..." Otevřela okno a vystrčila hlavu ven. V té chvíli ji do hlavy vnikla další vzpomínka. Jela s ním ve vlaku a oba se smíchem utíkali revizorovi. Její vlasy vlály ve větru a pořádně nemohla popadnout dech, ale i tak utíkala dál držící za ruku onoho kluka.
Rychle zase okno zavřela a zacouvala ke dveřím jejich kupé. Dech se ji zrychlil. Pokaždé, když si na něco vzpomněla, tak jakoby se znovu a znovu probouzela ze snu. Vlak sebou trhl a ona spadla do klína kluka, který se na ni zmateně díval.
,,Dobrý?"
,,Dobrý." Pevně ho obejmula.
,,Já si vzpomenu sama."
ČTEŠ
No Name✔️
Historia Corta,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato."...
