Po třech letech:
Emma netrpělivě přešlapovala z jedné nohy na druhou a tahala za rukáv své halenky. Poslední tři roky pro ni byly nejhorší a zároveň nejlepší. Dostudovala, našla si tu pro ni nejlepší práci, pořídila si psa a byla šťastná, ale Čtyřka ji každým dnem chyběl více a více. Uvnitř ji sžíral pocit viny, že ho opustila. Postupem času si uvědomila, jak moc ho miluje.
Napřímila se, když ji ovinul studený vítr a poté ho uviděla. Usmívající ho se Čtyřku v černém kabátu, tmavě modrých džínách a jiskramy v očích. Věděla, že on ji ještě vidět nemůže, protože je daleko, a tak se rozeběhla. Skoro ani nedýchala, když k němu přiběhla a vletěla do jeho náruče. Voněl pořád stejně, ale cítila, že teď už to je pravý chlap. Po chvíli ji od sebe jemně odstrčil, aby se mohl podívat na její obličej.
,,Jsi pořád stejná." Zašeptal a usmál se ještě víc. Emma ho chtěla ještě více políbit, ale pak si všimla prstýnku na jeho ruce a odtáhla se. Do očí se ji draly slzy, že tohle vše je chyba, že ona je jedna velká chyba. Čtyřkovi chvíli trvalo než pochopil na co se dívá.
,,Jsem zasnoubený." Pousmál se a mrkl na ni.
,,Aha... Tak každý šel svým směrem, já hloupá čekala na tebe." Vyhrkla a kopla do kamínku před ní.
,,Je to metafora." Usmál se na ni.
,,Cože?" Podívala se na něho.
,,Jsem zasnoubený s časem s tebou, který nabere úplně jiné směry, a tak se ti představuji, aby vše bylo od začátku, tak sem Čtyřka Fruit." Podal ji ruku a Emma ji přijala. Tenhle nápad byl ten nejlepší, co kdy slyšela.
,,Já jsem Emma Samantha Liandiová, těší mě. Myslím, že nebude špatné navrhnut tykání." Přijela jeho ruku s úsměvem.
,,Tak tedy Emmo, co takhle zajít na první rande? Na borůvkový čaj?" Usmál se a nabídl ji rámě. Emma ho s radostí příjmula a na chvíli zavřela oči jestli tohle není pohádka... Začít od začátku.
END
Důležité!!!
Tak co na tohle říkáte? Byla bych ráda, kdyby jste ještě tuhle povídku nemazali z vaší knihovny. Bude totiž poděkování se zajímavostma a informacích o druhý díl, který naprosto, ale naprosto nebude navazovat.
ČTEŠ
No Name✔️
Short Story,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato."...
