-chapter 1-

7.6K 347 41
                                    

Ležela jsem v naší posteli a pozorovala strop. Bylo něco po půlnoci a Kyle ještě nebyl doma. Před měsícem jsem oslavila 21 narozeni což znamená, že s Kylem jsem už čtyři roky. Zrovna dnes měl Kyle nějaký koncert, ale ten skončil před třemi hodinami. Když jsem mu zavolala spadla jsem do hlasové schránky. Poslední dobou se to dělo často. A já místo toho, abych myslela na bruslení a škole, uvažovala jsem nad tím, co Kyle právě teď dělá. Konečně jsem uslyšela jak se v hale odemykají dveře. Vylezla jsem z postele a přehodila přes sebe župan. Došla jsem pomalu do haly a spatřila Kyla, který se snažil dostat z bundy. Kolébal se do strany a já věděla, že toho hodně vypil.

"Kde jsi byl?" zeptala jsem se a založila si ruce na hrudi.

"Lásko," Kyle zvedl pohled a setkal se s mým pohledem. "Tolik si mi chyběla." vydal se ke mě, aby mě mohl políbit, ale uhnula jsem před ním. "Zlobíš se?" zamračil se. Ignorovala jsem jeho otázku a vydala se do kuchyně. Kyle šel za mnou. Vytáhla jsem si sklenici a napustila do ní vodu. 

"Měl by sis jít lehnout," řekla jsem a dívala se před sebe. Cítila jsem jak Kyle došel ke mě a položil ruce na mé boky. "Kyle-" 

"Pšt-" utišil mě a políbil mě na krk. Potom si mě otočil čelem k sobě a přitiskl rty na mé. Chtěla jsem se odtáhnout, ale nedokázala jsem to. Objala jsem ho okolo krku a nechala se vysadit na kuchyňskou linku. "Omlouvám se." zamumlal mezi polibkem.

"Za co?" zeptala jsem se, ale neodpověděl. 

"Omlouvám se," zopakoval znovu. Rozhodla jsem se, že se ho na to zeptám zítra. 


Probudila jsem se a můj pohled spadl na spícího Kyla, který na sobě měl jen boxerky. Vylezla jsem z postele a zamířila udělat snídani. V lednici jsme měli jen vajíčka a džus, takže jsem udělala míchanici. Nachystala jsem na stůl talíře a začala psát seznam věcí, co potřebuju nakoupit. O chvilku později se objevil v kuchyni Kyle.

"Dobré ráno," zamumlal a poškrábal se za krkem. "To je pro mě?" ukázal na vajíčka a já přikývla. Kyle se posadil a já sledovala jak začal jíst. V půlce se zarazil a podíval se na mě. "Ty nebudeš?" 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Není mi nějak dobře." vysvětlila jsem. Kyle chápavě přikývl a pokračoval v jídle. Když dojedl umyla jsem nádobí a políbila ho na tvář. "Jdu se převléknout. Za hodinu mám přednášku." 

Odešla jsem do ložnice a otevřela skříň. Vytáhla jsem si tmavě šedý svetr a černé džíny. Rychle jsem se převlékla a udělala si culík. Do kabelky jsem si dala všechny věci, které dnes budu potřebovat a zamířila do haly. Kyle seděl v obyváku a koukal na televizi. "Nejsem si jistá v kolik dneska příjdu." oznámila jsem mezitím co jsem si obouvala botasky.

"Dobře," přikývl Kyle a otočil se ke mě. Přejel mě pohledem a usmál se. "Vypadáš nádherně." Zasmála jsem se a došla k němu. Sklonila jsem se a políbila ho. Kyle mě chtěl stáhnout na sebe, ale vykroutila jsem se mu. 

"Miluju tě!" zavolala jsem, než jsem vyšla z bytu. Seběhla jsem schody a zkontrolovala schránku. Bylo tu jen pár letáčků, které jsem hodila rovnou do koše. Vyžla jsem z domu a došla ke svému autu. Odemkla jsem a nasedla. Kabelku jsem si položila na místo spolujezdce a vyjela ke kampusu. 

Dojela jsem na parkoviště a zaparkovala. Hned jak jsem vystoupila, spatřila jsem jak u vchodu stojí Emma. Když mě uviděla s úsměvem na mě zamávala. Přesně tak.. Já a Emma chodíme na stejnou vysokou. Dokonce je tu i Nick, ale ten je na sportovním oboru, takže má trošku jiný rozvrh. Došla jsem k Emmě a objala jí.

"Ahoj," zašeptala mi do ucha. "Umíš tu psychologii?" 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Snažila jsem se učit, ale Kyle zase nebyl doma a neozýval se.. Měla jsem o něho strach." 

"Aha," povzdychla si Emma a prohrábla si vlasy. Věděla jsem, že chce něco říct, ale mlčela. Vešli jsme do budovy a zamířili do posloucharny. Sedli jsme si dozadu jako vždy a já si vytáhla sešit a propisku. 

Uprostřed hodiny se mi udělalo zle. Zvedla jsem se a vyběhla ze třídy. Běžela jsem k toaletám a vletěla do kabinky. Spadla jsem na kolena a vyprázdnila celý svůj žaludek. Když jsem si byla jistá, že už nebudu zvracet zvedla jsem se a šla si opláchnout pusu a ruce. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a zděsila se. Pod očima jsem měla obrovské kruhy a moje pleť byla bílá jako sníh.

"Winter?" Emma vešla opatrně do místnosti a prohlídla si mě. "Jsi v pořádku?" 

"Jo," přikývla jsem. "Jen jsem něco snědla." vysvětlila jsem a Emma přikývla. 

"Pan Montinez se ptá, jestli půjdeš domů." 

" Ne, už je to dobrý," odpověděla jsem a usmála se. "Pojď jdeme na hodinu." 


Taková krátká kapitolka na začátek :) Doufám, že se vám líbí :)

Taková krátká kapitolka na začátek :) Doufám, že se vám líbí :)

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Winter III.Kde žijí příběhy. Začni objevovat