Seděla jsem v křesle u Kylove postele a pozoroval ho. Stále se neprobudil a Josie i Mike říkali, že bych měla jet domů, ale já nechtěla. Nemohla jsem ho oputit. Znovu ne. Najednou se dveře pokoje otevřeli a já se na ně podívala, protože jsem myslela, že je to Mike nebo Josie. Ale místno nich jsem spatřila Melanie.
Byla vážně nádherná. Jenže teď měla zarudlé oči od pláče a pod nimi velké tmavé kruhy. "Ahoj." špitla.
"Ahoj," řekla jsem potichu a zvedla se. "Promiň.. Asi s ním chceš být, že? Počkám na chodbě." nabídla jsem se, ale Melanie zakroutila hlavou.
"Milujě tě, Winter.. Nikdy ani nepřestal.. Tobě složil písničku, ale mě ne.. Nikdy mě nebude milovat jako tebe."
"To není pravda," zakroutila jsem hlavou. "Kyle je do tebe zamilovaný."
"Není," namítla. "Vždycky jsi byla a budeš na prvním místě.. A až se ty děti narodí, tak já budu až na čtvrtém.." její pohled spadl na Kyla a do očí se jí nahrnuli slzy. "Víš chtěla jsem jen někoho, kdo mě bude milovat stejně jako on tebe... A myslela jsem si, že když to vyřešíte, tak možná.." odmlčela se a podívala se zpět na mě.¨
"Melanie-" začala jsem, ale znovu mě přerušila.
"Zůstaň u něho.. Myslím, že by to tak chtěl." otočila se a opustila mísnost. Přemýšlela jsem, jestli za ní mám jít, ale když jsem se podívala na Kyla, uvědomila jsem si, že kdyby se probral nikdo by tu s ním nebyl a on by byl zmatený. Posadila jsem se zpět do křesla a pohladila si bříško.
Byla jsem tak strašně unavená, ale neměla jsem v plánu ho opustit, dokud neuvidím že je v pořádku.
Očividně jsem usnula, protože když jsem otevřela oči venku už svítilo slunce. Zmateně jsem zamrkala a zjistila, že mě někdou zakryl dekou. Kyle stále spal. Zvedla jsem se z křesla a protáhla se. Potom jsem potichu opustila pokoj.
Zach seděl na chodbě a upíjal z kelímku. Podle vůně jsem poznala, že se jedná o cappucino. Když mě uviděl povzdychl si.
"Měla by si jet domů, Winter.. Jsi unavená."
"Musím tu počkat dokud se nevzbudí.." namítla jsem. Zach se postavil a stoupl si přímo naproti mě.
"Dobře Winter, uděláme to jinak. Buď já nebo on." překvapeně jsem zamrkala a nemohla uvěřit tomu co právě řekl. "Slyšela jsem jsi dobře, Win. Buď já nebo on. Nemůžeš mít oba dva."
"Zachu.." zašeptala jsem a natáhla se po jeho ruce, ale ucuknul. "Nemůžeš to po mě chtít."
"Pořád ho miluješ," nebyla to otázka. Spíš si to říkal pro sebe. "Proč nemůžeš milovat mě a na něho zapomenout?"
"Věděl si, že ho pořád miluju," zakroutila jsem hlavou. "Zachu-"
"Takže kdo?" zeptal se znovu a zadíval se mi do očí.
"Já nemůžu..." špitla jsem. "Musím tu zůstat. Nemůžu ho opustit..."
"Fajn," přikývl a odstoupil. "Měl bych jet. Doufám, že se uvidíme později." prošel kolem mě. Cítila jsem jak mi po tváři stéká slza. Najednou jsem slyšela jak v pokoji začalo něco šíleně pípat. Rychle jsem vběhla do pokoje a zjistila, že přístroje blikají. Doběhla jsem k posteli a zmáčkla tlačítko, které mělo přivolat sestřičky.
"Co se-" sestřička se objevila v pokoji a když spatřila stroje, rychle doběhla ke Kylovi. "Musíte pryč slečno!" nařídila mi, ale zakroutila jsem hlavou. Sledovala jsem jak do pokoje vběhl doktor a další sestřičky.
"Odveďte jí!" nařídil doktor a jedna sestřička ke mě došla a pohladila po zádech. "Pojďte slečno.. Váš přítel bude v pořádku." snažila se mě uklidnit a vedla mě pryč z pokoje.
"Ne!" zakroutila jsem hlavou a snažila se jí vytrhnout, ale držela mě pevně. Vystrčila mě na chodbu a zavřela za sebou dveře. "Co se to děje?"
"Bude v pořádku," řekla znovu. Spatřila jsem Josie a Mika.
"Winter, co se děje?" došel ke mě Mike. Vpadla jsem mu do náruče a začala plakat. "Sestřičko?" zeptal se, když zjistil, že se ode mě odpověď nedozví.
"Kyle měl zástavu srdce." řekla potichu. "Doktoři ho odvezli na sál."
"Panebože," vydechla Josie. Mike nás objal obě dvě. "Můj chlapeček.."
"Winter odvezu tě domů," zašeptal Mike. "Už musíš být unavená."
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Chci tu zůstat."
"Mysli na holčičky," zkusil to znovu. "Až se vyspíš můžeš zase přijet. Dobře?" položila jsem si ruku na bříško a zjistila, že má pravdu. Kdyby záleželo jen na mě, tak tu zůstanu.. Ale nemůžu dopustit aby se ještě něco stalo holčičkám.
"Dobře," přikývla jsem. "Ale až se prospím, přijedu sem."
