"Jsem rád, že jsi pro mě přijela," usmál se Kyle, když jsme se konečně dostali do auta. "Máma ani táta dneska nemohli a opravdu se mi tam nechtělo trčet další den."
"Jedeme ale ke mě," upozornila jsem. "Nenechám tě o samotě. Mluvila jsem s Josie a s Mikem.. Mají toho hodně, takže by se o tebe nepostarali." nastartovala jsem auto a vjela na silnic.
"Už jsem ti řekl, jak tě miluju?" propletl si se mnou prsty a já přikývla. Kyle pustil rádio, kde zrovna hrála písnička Hero, kterou mi tenkrát napsal.
"Nikdy jsem jí nepřestala poslouchat.." zašeptala jsem. "Kdykoliv jsem jí slyšela, věděla jsem, že všechno co si ke mě cítil bylo opravdové."
"Už ti nikdy neublížím, Winter. Slibuju.. Ty a holčičky jste teď pro mě všechno."
Když jsme dojeli ke strýcovi Brookem s Maxem mi šli pomoct odnést Kylovi věci. Já jsem vytáhla jeho berle a podala mu je. Potom jsem mu pomohla vystoupit z auta. Když jsme byli v domě, šli jsme rovnou do obyváku, kde se Kyle svalil na gauč.
"Co si dáš na jídlo?" zeptala jsem se a prohrábla mu vlasy. "Teta a strýc dojdou až večer, takže večeře je na mě."
"Dám si cokoliv," pokrčil rameny. "Aspoň už to nebudou ty hnusy z nemocnice."
"Nebuď rozmazlený," zasmála jsem se a vydala se do kuchyně. Podívala jsem se do lednice a rozhodla se pro čínu. Dala jsem se do přípravy a poslouchala jak se kluci vedle baví o fotbale. "Oběd!" zavolala jsem, když jsem měla připravené i talíře.
"Už jdeme!" houkl Brook. Za pár sekund už se všichni posadili ke stolu. Když jsem nabírala jídlo Kylovi, ozval se zvonek. Překvapeně jsem se podívala na kluky.
"Na nás se nekoukej," zvedl ruce na obranu Max. "My nikoho nečekáme, pokud vím."
"Dobře.. Jezte.. Zajdu tam." políbila jsem Kyla do vlasů a vydala se otevřít. Otevřela jsem dveře a překvapeně zamrkala. "Zachu? Co tu děláš?"
"Přišel jsem si promluvit.." odpověděl a nakoukl do domu. "Můžu dovnitř?"
"Já-" začala jsem, ale věděla jsem, že to rozhodně nemůžeme řešit na verandě. "Dobře, pojď dál." přikývla jsem a pustila ho do domu. "Zůstaneme tady nevadí? Kluci zrovna obědvají a nechci je rušit."
"V pohodě," pokrčil rameny. "Chci jen aby si věděla, že jsem to pochopil. Vždycky to bude on. Ale chci aby si věděla, že já tu pro tebe budu vždycky.." Zach natáhl ruku a dotkl se mé tváře. "Byla jsi první holka do které jsem se zamiloval.. Ale to že jsem byli kamarádi byl možná problém.. Kdyby jsme se nepřátelily, kdo ví jak by to všechno třeba dopadlo.. Vždycky tě budu milovat."
"Já tebe taky, Zachu.." zašeptala jsem a objala ho. Zach omotal ruce okolo mého pasu. "Omlouvám se.. Za všechno."
"Nemusíš se omlouvat, Zimní dívko," zakroutil s úsměvem hlavou. "Není to tvoje chyba.. Osud to tak prostě nechtěl.. Třeba v jiném životě. Už bych měl asi jít.." naklonil se ke mě a políbil mě na čelo. "Doufám že tě brzo uvidím." Zach otevřel dveře a vyšel z domu. Sledovala jsem jak mizí z ulice a až potom jsem zavřela a vrátila se do kuchyně.
"Kdo to byl?" zeptal se Brook s plnou pusou.
"Nikdo," odpověděla jsem a sedla si ke stolu. "Jaký to je?"
"Vynikající," usmál se Kyle a vzal mě za ruku. "Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně.
"Jo," usmála jsem se. "Jen jsem strašně unavená."
"Tak co kdybychom se potom šli natáhnout?" pohladil mě palcem po zápěstí.
"Ale musím umýt nádobí.." namítla jsem.
"To nech na nás," ozval se Max. "My to s Brookem uděláme, vy běžte nahoru."
"Děkuju," zašeptala jsem. "Nemám vůbec hlad, tak já už půjdu teď dobře?" podívala jsem se na Kyle, který přikývl. Zvedla jsem se od stolu a vydala se nahoru. V pokoji jsem se svlékla a oblékla si jen Kylovu košilu, která mi teď byla akorát. Potom jsem si vlezla do postele a zavřela oči. Asi tak za patnáct minut jsem slyšela, jak Kyle opatrně vešel dovnitř. Odložil berle ke stolku a sundal si triko a kalhoty. Potom si lehl vedle mě a objal mě.
"Vážně jsi v pořádku?" zeptal se a hladil mě po zádech.
"Ano," přikývla jsem. "Jen už chci aby se holky narodily," vysvětlila jsem. "Nechci aby mě novináři vyfotily s takovým břichem.. nikdo by nepochopil, proč jsi s takovým-" odmlčela jsem se a radši se kousla do rtu.
"S takovým co?" všimla jsem si jak mu cukají koutky.
"Vorvaňěm." dokončila jsem svou větu a Kyle se začal smát. "To není vtipný!" praštila jsem ho do ramene. "Jsem tlustá."
"Jsi těhotná," zašeptal Kyle a přestal se smát. Vzal můj obličej do dlaní a zadíval se mi do očí. "A jsi perfektní."
"Opravdu?"
"Opravdu." přikývl a přiložil rty na ty mé.
