Najednou jsem věděla, že pokud jsem opravdu těhotná, všechno se mi změní. Mohla jsem se rozloučit s krasobruslením, u kterého se mi právě začalo dařit. "Třeba se ten test mýlí," ozvala se trochu nervozně Emma.
"Třeba," přikývla jsem. "Snad.." Ale věděla jsem, že šance je malá. A pokud to byla pravda, neměla jsem tušení jak to zvládnu. "Musím zajet k doktorce." rozhodla jsem se.
"Mám jet s tebou? Mám ještě dost času, než se mám sejít s Nickem." nabídla mi Emma a já vděčně přikývla. Do nemocnice řídila ona, protože já na to neměla sílu. Přecházela jsem nervozně po čekárně a když se ozvalo mé jméno, Emma mě v rychlosti objala. "Bude to v pořádku." zašeptala. Vešla jsem do ordinace a doktorka se ke mě otočila.
"Copak tě trápí, Winter?" usmála se a já se nervozně kousla do rtu.
"Já-" začala jsem, a nevěděla jak pokračovat. Položila jsem si ruku na břicho a doktorka chápavě přikývla.
"Posaď se," pobídla mě a ukázala k lehátku. Poslechla jsem a vyskočila na něho. Vyhrnula jsem si triko a doktorka ke mě přistoupila. Když mi dělala ultrazvuk, sledovala obrazovku. Pokusila jsem se na ní podívat taky, ale jediné co jsem uviděla byli nějaké šmouhy. Po dlouhých pěti minutách se doktorka usmála a podala mi ubrousek, abych si z břicha setřela gel. Spravila jsem si triko a seskočila z lehátka. Sledovala jsem jak doktorka něco píše do počítače. Potom zvedla hlavu a podívala se na mě. "Myslím, že když ti řeknu, že čekáš miminko, nebude to pro tebe překvapení."
"Není," přikývla jsem a prohrábla si vlasy. "Panebože.."
"Jsi v pořádku, Winter?"
"Ano jsem," odpověděla jsem. "Co teď?"
"No vypíšu ti těhotenský průkaz," začala vysvětlovat. "A za měsíc, se znovu uvidíme." Když ke mě natáhla ruku s průkazkou, ještě jednou se usmála. "Uvidíš Winter.. Všechno bude v pořádku.. Pokud máš teď nějaké starosti.. Brzy zmizí."
"Děkuju. A nashledanou," rozloučila jsem se a opustila ordinaci. Emma se hned zvedla z křesla a plná očekávání se na mě podívala. Bezeslovala jsem svedla ruku a ukázala jí průkazku.
"Win," špitla a došla ke mě.
"Co budu dělat?" vzlykla jsem a padla jí okolo krku. "Co budu sakra dělat?" zopakovala jsem.
Ležela jsem na gauči a sledovala filmy. Když mě Emma dovezla zpět do bytu, jediné co jsem chtěla, bylo se převléct do pyžama a vlézt pod deku. Na stole jsem měla položenou už prázdnou krabici od zmrzliny.
Když se ozval znovek, chtěla jsem dělat, že nejsem doma. Ale zvonek se ozval znovu, takže jsem si povzdychla a šla otevřít. Na prahu stál táta s mámou.
"Koupila jsem ti něco na jídlo," řekla máma a vešla do bytu s dvěma plnýma taškama. "Jsi úplně bledá, Win," máma mi sáhla na čelo.
"Musím vám něco říct," zašeptala jsem. Čím dřív to budu mít za sebou.. tím líp. Máma zvedla obočí. "Pojďte do obyváku." máma rychle položila tašku do kuchyně a potom si s tátou sedli na gauč. Zůstala jsem stát a založila si ruce na hrudi. "Nevím co na to řeknete.. Ale doufám, že vás nezklamu.."
"Nikdy nás nezklameš, zlato," usmál se táta a chytl mámu za ruku. "Tak podívej."
"Jsem těhotná." po vyslovení těch dvou slov jsem měla chuť se pozvracet.
"Těhotná?" zopakovala máma a já přikývla. "Je to Kylovo?" Znovu jsem přikývla a máma si povzdychla. Za sekundu jsem byla v její náruči. "Proč sis myslela, že nás zklameš?"
"Já nevím," pokrčila jsem rameny. "Nedodělala jsem vysokou.. Rozešla jsem se s Kylem takže.. jsem na to sama.. a-"
"Nejsi na to sama," ozval se táta a obě nás objal. Políbil mě do vlasů. "Vždycky budeš mít nás, Winter. Postarám se o tebe."
"Já- já nevím jestli to dokážu," rozplakala jsem se. "Jsem připravená na to stát se mámou?"
"To jsem si taky myslela, Winter.. A i když jsem dostala chvilku navíc.. už během těhotensví s April jsem věděla, že to bude těžké, ale že to zvládnu.. Když ucítíš první kopnutí toho děťátka.. všechny obavy zmizí.." usmála se máma.
"Řekneš to Kylovi?" zeptal se táta a já se zhluboka nadechla.
"Nevím," odpověděla jsem popravdě. "Jedna půlka mu to říct chce, ale ta druhá.."
"Měl by to vědět. Ale je to na tobě," řekla máma a podívala se na tátu. "Co kdybych se pustila do nějakého jídla? Noah se o Carrie postará."
"Skvělý nápad, Gracie," přikývl táta a vtiskl jí krátký polibek. Máma se usmála a odešla do kuchyně. Zůstala jsem stát uprostřed obyváku jen s tátou, který mě stále hladil po zádech.
"Tati?" zašeptala jsem.
"Ano, zlato?"
"Budu vždycky tvoje malá holčička?"
Táta se uchechtl a políbil
