Další osoba, které jsem to byla připravená říct, byla Penelopa. Když jsem došla na stadion, zrovna trénovala malé holky. Když mě spatřila, široce se usmála. "Winter! Jdeš si zajezdit?"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Myslím si, že na led se teď už asi nedostanu.."
"O čem to mluvíš?" zeptala se a já se zhluboka nadechla.
"Čekám dítě," vysvětlila jsem. "A rozhodně nechci, aby se mu něco stalo, takže... Jestli se na mě zlobíš tak se omlouvám."
"Proč bych se na tebe zlobila?" vydechla šokovaně a silně mě objala. "Gratulujuju. Kyle musí být šťastný!"
"Kyle to neví," zašeptala jsem. "A nejsem si jistá, jestli mu to vůbec řeknu.. Rozešli jsme se. A on odjel na rok na tour.."
"Panebože," vydechla a svoje objetí ještě prohloubila. "Jak to zvládáš?" posadili jsme se na lavičku a já se si založila ruce na hrudi, protože mi začínala být zima.
"Je to celkem složitý," odpověděla jsem. "Víš.. Věděla jsem, že se mezi Kylem a mnou něco děje, ale nenapadlo mě, že by mě podvedl.. Prý to bylo jednou s nějakou modelkou.."
"Kde je teď?" zeptalala se a pohladila mě po zádech.
"Na tour.." podívala jsem se na led. "Nejradši bych si zabruslila, abych na všechno zapomněla.."
"Winter vím, že si teď asi myslíš, že už nebude nic v pořádku, ale-" Pen se odmlčela a podívala se mým směrem. "jsi ještě mladá.. uvidíš, že si na toto ani za pár let nevzpomeneš."
Dojela jsem domů a převlékla se do tepláků a trika. Vzala jsem špinavé prádlo a šla ho odnést do koupelny. Potom jsem se vrátila do ložnice, abych ustlala postel. Když jsem se rozhlídla, všimla jsem si že na židli leží Kylovo triko. Vzala si ho do ruky. Přiložila jsem si ho k obličeji a zhluboka se nadechla. Stále mělo vůni jako on.
Najednou se ozval zvonek. Nechápavě jsem svraštila obočí a šla otevřít. Triko jsem si nechala u sebe. Když jsem otevřela, nemohla jsem uvěřit tomu, koho vidím.
"Maxi? Brooku?" oba jsem je silně objala. "Co tu děláte?"
"Projíždíme Francií tak nás napadlo, že tě zkontrolujeme," ušklíbl se Max a já je pustila do domu.
"Dáte si něco?" zeptala jsem se.
"Džus." odpověděl Brook a já přikývla. Odešla jsem do kuchyně, kde jsem vzala tři sklenici a krabici džusu. Vrátila jsem se do obyváku, kde se už Max s Brookem posadili.
"A teď mi řekněte, co tu děláte doopravdy.. Určitě jen tak neprojíždíte," založila jsem si ruce na hrudi a podívala se z jednoho na druhého. Max si povzdychl a podíval se na Brooka, který mi odpověděl.
"Tátovi volala teta Lena," začal. "A všichni si myslíme, že by byl dobrý nápad vypadnout.. Takže jsme tady, abychom se tě zeptali, jestli nechceš jet s námi. Vlastně se nemáme vracet, pokud nepojedeš."
"Nemůžu.. Mám tady školu," namítla jsem.
"Winter tu si můžeš dodělat dálkově," řekl Max a zvedl se. "Jsi napůl Parksová a my při sobě držíme. A určitě se nepletu, když řeknu, že ti celý tento byt připomíná Kyla."
"Kluci-" povzdychla jsem si.
"Hele jen nás poslouchej," ujal se slova zase Brook a postavil se vedle Maxe. "Můžeš odjet jen na týden, ale prostě si potřebuješ odpočinout. Mysli na to dítě." Ruka mi automaticky sjela na břicho.
"Takže pokud to dobře chápu," začala jsem pomalu. "Vy se nemáte vracet, do té doby než mě přemluvíte, abych s váma letěla?"
"Ano!" vykřikl Max a podíval se na Brooke. "Říkal jsem ti, že to pochopí."
"Dobře," přikývla jsem. "Odletím s váma.. Ale necháme to na zítřek.. Zatím můžete zůstat tady.. Mám tu pokoj pro hosty a jeden může spát tady na gauči."
"Beru si pokoj!" řekl rychle Brook a Max si povzdychl.
"Neboj se Maxi, ten gauč je pohodlnější." zasmála jsem se. Do večera jsme si pouštěli různé filmy. Když byl čas jít spát, nachystala jsem klukům deky a polštáře. Potom jsem zalezla k sobě do ložnice a převlékla se do pyžama.
Lehla jsem si do postele a cítila se prázdně. Neměla jsem se ke komu přitulit.. Proto jsem objala Kyluv polštář, krerý voněl jako on. Usnula jsem po pár minutách.
Když jsem se ráno probudila, ucítila jsem nádhernou vůni. Vylezla jsem z postele a vyšla z ložnice. Max s Brookem byli v kuchyni a chystali snídani. "Dobré ráno." usmála jsem se.
"Dobré," odpověděl Brook. "Máš hlad? Četli jsme, že těhotné ženy mají hlad furt."
"Jo celkem jo," přikývla jsem a posadila se ke stolu. Max předemě položil talíř s vajíčky.
"Nejsme si jistí, co můžeš jíst,"vysvětlil. "Takže nevíme, jestli jsou vajíčka ta správná volba."
"Je to skvělý, kluci.." řekla jsem a začala jíst. "Kdy letí letadlo?" zamumlala jsem s plnou pusou.
"Až kolem šesté.. Domluvili jsme se s tetou Lenou a se strýcem Chrisem, že se s námi přijedou ještě rozloučit sem." odpověděl mi Brook a já přikývla.
"Kluci?" když se na mě oba podívali, široce jsem se usmála. "Jsem ráda, že vás mám."
