Věděla jsem, že to byla chyba. Neměla jsem mu to říct. "Ale i přesto spolu nemůžeme být, Kyle," pokračovala jsem. "Podvedl jsi mě. Vím- vím že jsi byl opilý, ale já takový život nechci. Vždyť už nám to tolikrát nevyšlo.. co když nám tím chce osud něco říct?"
"Winter-" začal, ale zakroutila jsem hlavou.
"Ne teď mluvím já. Nechci už zažít tu bolest.." zvedla jsem se ze země a utřela si slzy. Kyle se na mě díval s bolestí v očích. "Měl by ses vrátit na ten koncert."
"Já ale nechci," odmítl a postavil se těsně ke mě. "Chci tebe, copak ti to nedochází?"
"Nemůžu, Kyle." znovu jsem zakroutila hlavou a Kylovi pomalu docházelo, že to myslím vážně. Chtěl se ještě na něco zeptat, ale nestihl to.
"Kyle? Kyle Hunderson?" ozvalo se mi za zády. Pomalu jsem se otočila a spatřila novináře. "Čeká na vás koncert. Tohle je vaše přítelkyně?" zeptal se a ukázal na mě. Podívala jsem se na Kyla a čekala na jeho odpověď.
"Ne," odpověděl chladně. "Já přítelkyni nemám." prošel kolem mě a zmizel mi z očí.
"Slečno?" novinář se na mě nechápavě podíval. "Můžete nám prozradit, co se tady stalo?"
"Běžte už všichni do háje!" zavrčela jsem a stejně jako Kyle jsem zmizela. Potřebovala jsem najít Maxe a Brooka, protože jsem chtěla už jet domů. Seděli ve Starbuck a popíjeli svou kávu. "Můžeme už jet?" zeptala jsem se.
"Win!" vyhrkl Max. "Jsi v pořádku?"
"Ne," řekla jsem a snažila se zahnat slzy. "Ale nechci to řešit. Můžeme teda už do háje jet domů?!" zvýšila jsem hlas až se po nás začali otáčet. Max se překvapeně podíval na Brooka.
"Jasně," přikývl Brook. "Tak jdeme." zvedl se a hodil na stůl peníze. Potom mě objal okolo ramen a vedl ven z obchoďáku. Poslední co jsem slyšela, byla Kylova písnička Hero.
O 3 měsíce později
Dojela jsem před nemocnici, protože se dnes konal ultrazvuk, abych se dozvěděla, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Stále jsem u tety a strýce Henryho. Nedokázala jsem se ještě vrátit domů po tom všem. Tady jsem měla aspoň nějaké rozptýlení.
Poslední týden jsem všude v novinách články o tom, že si Kyle našel novou přítelkyně. Dokonce tam bylo i pár fotek. Když jsem ty články četla, po tvářích mi tekly slzy. Hned na to přišel Brook a všechny noviny vyhodil. Dokonce vypojil internet, abych si je nemohla číst tam.
Zaparkovala jsem před nemocnicí a vzala si svoje věci. Břicho jsme měla už opravdu velké. Ať už jsem v sobě měla cokoliv, byl to nějaký obr.
Došla jsem do čekárny, kde čekaly ostatní budoucí maminky. Jenže tyhle měli vedle sebe i budoucí tatínky. V tichosti jsem si sedla do kouta a pohladila si bříško.
"Winter Hillová?" ozvala se sestřička a já se zvedla. Vešla jsem do ordinace a doktorka se na mě přes monitor usmála.
"Tak se nám ukaž, Winter," řekla a ukázala na lehátko. Odložila jsem si a opatrně si lehla. Vyhrnula jsem si triko a doktorka ke mě došla. Zapnula ultrazvuk a začala mi rozetírat studený gel. Přitom se dívala na obrazovku na které jsem nikdy nic neviděla. "Minule to vlastně nešlo vidět, že?" zeptala se a já přikývla. "Aa tady ho máme," řekla nadšeně, ale potom se zamračila.
"Stalo se něco?" zeptala jsem se vyděšeně. "Je něco s miminkem?"
"Ne všechno je v pořádku.." odpověděla. "Jen teď když je miminko dobře přetočené, vidím že tam jsou vlastně dvě děti." chvíli mi trvalo než mi došlo, co právě řekla.
"Cože?" vydechla jsem. "Chcete mi říct, že čekám dvojčeta." doktorka přikývla a podala mi ubrousky, abych mohla utřít ten gel. "Jakto že jste to neviděla?"
"To se někdy stává," vysvětlila. "Když je jedno z miminek přetočené tak, že to druhé nejde vidět."
"Ale já nemůžu mít dvě děti," zakroutila jsem hlavou. "Nejsem připravená ani na to jedno."
Doktorka se zasmála, protože si asi myslela, že říkám nějaký vtip. "Nebojte Winter, to zvládnete. Máte přece rodinu a určitě milujícího přítele."
"Jo to tak," zašeptala jsem pro sebe a slezla z lehátka. Doktorka mi všechno zapsala do těhotenského průkazu, který mi hned potom podala.
"Uvidíme se zase za měsíc! Vlastně počkat ještě to pohlaví! Gratuluju Winter, jsou to dívky." zavolala na mě ještě při odchodu. Vyšla jsem z ordinace a opřela se o stěnu. Zhluboka jsem se nadechla a snažila to ještě včechno vstřebat. Čekala jsem holčičky. Dvě. Panebože jak to zvládnu? Psychicky jsem se připravila na jedno dítě, ale na dvě? Zvládnu to vůbec? Vytáhla jsem mobil a najela na kontakty. Nebyla jsem si jistá, komu prvnímu zavolat tuto šťastnou novinku.
Nakonec jsem vyhledala jméno Kyle a zmáčkla volat.
