Vrátím se

Osmá

A tak jsem začal trávit mnohem více času v bráchově pokoji, kdy jsme se oba snažili vtipkovat a tak nějak se bavit. Občas jsme si proti sobě zahráli nějaké hry na jeho počítači, někdy jsme jen mlčky seděli a drkali si vzájemně pěstím do ramene. Doktorka byla vcelku nadšená, tedy dokud jsem ji neměl přinést deník, aby si ho přečetla. I když je pravda, že poslední dobou už se už tolik nehroutím. Už se nehroutím třeba třikrát, čtyřikrát denně, ale jen jednou. Většinou večer, nebo v noci, kdy jsem sám. Je ale pravda, že to byl zatím jen týden. 

Měl bych tedy asi poděkovat mému mozku, že i když nesnáší komunikaci, tak mě to sblížilo se sourozenci. 

I když tedy, co se týče komunikace s neznámými, tak bych stále nejraději vzal nohy na ramena, proto se raději s nikým, kromě rodiny stále nebavím. 

Máma zavedla rodinné večery, každou středu a tak se vždy (tento týden to bude po druhé) společně navečeříme a pak se v obýváku musíme dívat na nějaký z máminých oblíbených filmů, což si docela užívám, protože Frank celý film nadává. Pak máma většinou usne na sedačce a tak se všichni rozprchneme, dokud je čistý vzduch. 

Rozhodnu se bráchovi ukázat moje místo - střechu. Když mu řeknu, že půjdeme oknem, trochu se vyděsí, ale když se pak dostaneme na střechu, nic neříká, jen si užívá pohled na sousedství. 

,,Páni," vypadne z něj. ,,Tady jsi často?"

,,Docela jo, většinou pozoruju východ a západ slunce, nebo jen tak koukám na bezstarostné životy sousedů."

,,Nikdo nemá bezstarostný život Sethe," odpoví. 

,,Víš, jak to myslím," odpovím. ,,Tady tohle místo mi dost pomohlo, když jsem se potřeboval někam schovat."

,,Takže když nebudeš k nalezení.."

,,Budu tady," doplním za něj.

Mlčeli jsme a jen si užívali výhled na město. Měl jsem opravdu štěstí, že mi byl přidělen zrovna tenhle pokoj s tak krásným výhledem. 

,,A jak se cítíš?" Zeptá se.

,,Já nevím, necítím nějaké velké změny, teda ani malý. Jen, že mi to otravování tě asi prospívá," odpovím a pokrčím rameny.

,,Jo? Jak?" Zeptá se opět.

,,Už se tak často nehroutím."

,,Ale občas jo?" Zvedne obočí.

,,Nejvíc v noci," prozradím a zavřu oči. Začne mi bušit srdce a mám pocit, že ho mám až v krku. Neměl jsem to prozrazovat. Nechci, aby všichni věděli jak moc v háji prostě jsem. 

,,Sethe, v pohodě?" Zeptá se.

,,Jo," kývnu a po tváři se mi začne z ničeho nic kutálet slza, kterou následuje další. 

,,Kdybys byl, nebrečel by jsi," řekne a poplácá mě po zádech. 

,,Necháš mě prosím chvíli samotného?" vzlyknu.

,,Já nevím, je to dobrý nápad Sethe? Nevím, co mám dělat," začne hysterčit.

,,Prostě mě nech samotného," nadechnu se a snažím se všechno zadržet, dokud neslyším zaklapnutí dveří od pokoje, do kterého se hned vrátím a nechám vše vyplynout. Nevím, proč brečím, proč mám srdce v krku, proč se mi špatně dýchá, proč se cítím jako v krabičce od zápalek, nevím, proč na mě právě teď přišel tenhle stav. Proč zrovna před bráchou, proč. 

Když ani po deseti minutách prášek nezabral a já se cítil ještě menší než mravenec, jsem do sebe hodil ještě jeden prášek. Ležím rozpláclý na zemi, koukám do stropu a ztěžka oddychuju.  

Po několika desítkách minut mé léky konečně zapůsobí a úzkost pomalu odpadá. Sednu si a otřu si uslzené oči. Zůstávám sedět a divím se před sebe, kde jsou dveře. Pod prahem vidím stíny někoho, jak chodím sem a tam před mým pokojem. Chci říct, že jsem v pohodě, otevřu pusu, ale nevyjde ze mě ani jedno slovo, ani hláska, ani písmeno. Nedokážu to vyslovit, když to není pravda. Kdybych uměl lhát, všechno by bylo mnohem jednodušší, ale neumím, takže zůstanu sedět s otevřenou pusou. Pomalu vstanu a jdu ke dveřím, které pootevřu.

,,Proboha konečně! Je to lepší?" Zeptá se ihned Frank, ani nečeká na moji odpověď a tiskne mě v objetí, hádám, že jsem ho dost vystrašil. Nikdy mě při zhroucení neviděl. Mírně se od něj odstrčím. Bylo to první objetí od té doby, ale já se necítil dobře. Na objímání se opravdu ještě necítím. Teda, na co se vlastně cítím? 

,,Promiň, jen mě to docela vyděsilo," pronese když mu dojde, že mě objal, já pouze kývnu.

,,Klidně běž k sobě, zvládnu to," řeknu mu a otáčím se zpět do pokoje, když mě Frak chytne za paži. 

,,Tak kdyby cokoliv, křič, jasný?" Pohrozí na mě prstem a já přikývnu. Poté se vydávám na střechu, kde pozoruji západ slunce. Když už je slunce pomalu zapadlé, zavřu oči a dýchám atmosféru jara.