Vrátím se

Desátá

Po nějaké době se ozve opět klepání na dveře, které do pár vteřin otevřu. Před nimi stojí máma.

,,Mary s Lisou už odešly a my budeme večeřet, přidáš se? Včera jsme na rodinný večer zapomněli, tak alespoň dnes," vidím, jak se usmívá, koukám ji opět pouze na bradu. 

,,Odkdy to není povinné?" Zeptám se a máma se zasměje. 

,,Ale prosím tě," uchechtne se. ,,Jdeš?" Zeptá se.

,,Jo, jídlo neodmítnu," pokrčím rameny a tiše se zasměji. 

,,Jak se cítíš?" vyslýchá mě cestou do kuchyně.

,,Jak se to vezme, trochu líp," pokrčím rameny. ,,Komunikace mi ale pořád úplně nejde."

,,Co povídáš? Doteď si pamatuju, jak jsi utekl jen když jsme na tebe promluvili jménem," řekne.

,,Jo, doufám, že tam znovu nespadnu," pronesu když už jsme pomalu v kuchyni a já si poté sednu na mé místo. 

,,Telefon ke mě Franku, víš jak to dopadlo minule," podívá se výhružně máma.

,,Ale proč?"

,,Ptej se dál a přijdeš i o kabel k internetu, už takhle jsi na něm pořád a vůbec to není zdravé. Jak pro oči, tak i pro tvoji mentální stránku."

,,Jo, promiň," pronese Frank ledabyle a protočí oči v sloup. 

,,Já to viděla Franku!" Křikne a já vidím tátu u linky, který se snaží zadržet smích. 

Po chvíli se přede mnou nacházel talíř s kuřecím plátkem zapečeným se sýrem a šunkou pod kterou se ještě schovával ananas. My tomu říkáme Hawaj a já s Frankem bychom to nejraději jedli pořád. K tomu táta udělal jeho slavné hranolky, které jsou vlastně slavné jen v naší rodině. 

Uprostřed večeře začne zvonit mámin telefon a tak ho rychle běží zvednout. Chvíli slyšíme jen její hlas odpovídající volajícímu a po chvíli se vrátí do kuchyně. 

,,Lisa si tady nechala telefon, tak si pro něj za chvíli přijede, tak dojezte večeři a já na ni počkám."

,,Já na ni klidně počkám," prohlásím najednou a zvednu se od stolu. Ani nevím, co se to se mnou stalo. Možná jsem s ní chci mluvit, nebo možná chci jen pokročit v komunikaci. Já ani nevím, proč jsem se nabídl, prostě to ze mě vypadlo. Když to řeknu, otočí se na mě všichni, dokonce i Ella. 

,,Jsi, uhm, jsi si jistý Sethe?" Zeptá se mě máma s nejistým výrazem.

,,Jo, asi."

,,Sám?" Zeptá se táta a já jen přikývnu a vydám se blíž k mámě, která mi do ruky vtiskne Lisyin telefon a já se vydám před dům, kde si sednu na proutěnou lavičku, dokud najednou nevidím Lisu, přicházející od zastávky. 

,,Ahoj," špitnu.

,,Ahoj, myslela jsem, že mi ho jen tvoje máma podá mezi dveřma,"  cítím, jak se usmívá, ale nedokážu zvednout hlavu. Mlčky k ní natáhnu ruku a Lisa si ode mě bere telefon, když mě brnkne prsty a já ruku rychle stáhnu k sobě.

,,Promiň," proneseme oba naráz a já pak vidím Lisu, jak si sedá vedle mě. 

,,Chceš si zase psát?" Zeptá se.

,,A-asi ne. Měl bych taky komunikovat verbálně."

,,Ty chodíš k nějaké doktorce?" Zeptá se. Je zvědavá, ale já to vlastně chápu, kdo by nebyl, kdyby potkal žijícího člověka, co vlastně pomalu nežije. 

,,Jo," odpovím hned.

,,Bavil jsi se s ní o tamtom?" Zeptá se.

,,O čem?"

,,O tom incidentu," odmlčí se. ,,A tech papírkách."

,,Mluvím s ní tak nějak o všem," pokrčím rameny. 

,,Já se tedy budu zase opakovat, protože mě to opravdu mrzí, nevěděla jsem-"

,,Já vím," odseknu mírně, protože nechápu, kam má tenhle rozhovor mířit.

,,Promiň," špitne. 

,,Už bych asi měl jít zase dovnitř."

,,Promiň, jestli jsem tě nějak urazila, nebo-"

,,Přestaň se omlouvat," špitnu a zalezu zpět do domu. Tohle bylo opět strašně divný a já se podle toho i také cítil. Nevěděl jsem, jestli jsem naštvaný, že se ptá na to, jestli ji řeším u doktorky, nebo jestli jsem z toho otrávený, nebo na mě opět přišla úzkost a já mám utéct na střechu. Ta holka mě tak strašně mátla, že jsem si byl ještě méně jistý v mých psychických stavech.

Beze slov jsem dojím večeři, v tichosti se snažím přežít mámou vybraný film a poté jsem se jdu jen rychle vysprchovat a jdu spát. 

Když se probudím, nějakou chvíli se probírám, zorientovávám kde jsem a co je za den, pak vstanu, obléknu se, přehodím si přes hlavu kapuci a vydám se do koupelny, kde si opláchnu ospalý obličej a vyčistím si zuby. Sejdu schody dolů, dojdu do kuchyně, kde už čeká připravená máma a namažu si toust k snídani. Dojím a můžeme vyrazit. 

Máma mě vždycky vysadí před nemocnicí a pak jde do vedlejšího obchodního domu a obejde si nějaké ty obchody. A já se mezitím vydám do mě již dost dobře známé nemocnice, výtahem vyjedu do pátého patra a chodbou poté dojdu až k čekárně, ve které se posadím a vyčkávám, dokud mě nezavolá sestra a já odejdu do ordinace. 

,,Ahoj Sethe," usměje se na mě zářící doktorka.

,,Dobrý den," kývnu mírně hlavou a posadím se.

,,Tak co? Povídej, co se ti stalo tenhle týden?" Zeptá se a tak ji začnu to vše vyprávět, teda hlavně tu část s Lisou, protože jsem ještě teď dost zmatený. 

,,Řekla ti, proč ji to zajímá?"

,,Neptal jsem se, odešel jsem zpět domů."

,,A jak jsi se cítil?"

,,Já nevím. Možná naštvaně, možná otráveně, možná úplně děsně, že nedokážu vést ani takovou konverzaci, byl a stále jsem prostě zmatený."

,,Jak dlouho tu Lisu znáš?"

,,Od tamté události, takže týden."

,,Jak se kolem ní cítíš?" Zeptá se.

,,Zmateně," pokrčím rameny.

,,A chtěl by jsi ji ještě vidět?"

,,Já nevím. Je to první člověk z venku, se kterým jsem se vůbec bavil."

,,No, ale každopádně máš u mě velkou pochvalu za to, že dokážeš udržet delší konverzaci alespoň s rodinou, říkala jsem ti, že si musíš věřit a bude to jednodušší."

,,Já si ale pořád nevěřím, vždycky to tak nějak ze mě vyjde. Jsem prostě hrozně ale fakt hrozně zmatený a poslední dobou nejen kvůli Lise, ale sám ze sebe," hlasitě oddychnu.