Vrátím se

Třicátá čtvrtá

Sedím na gauči v obýváku, když někdo zazvoní. Běžně ke dveřím nechodím, takže nečekanou návštěvu přenechám někomu jinému. Z kuchyně se vyhrne Frank a otevře dveře, ihned vyleze ven a dveře zavře. S danou osobou se o něčem začnou hádat.

„Myslíš, že je to dobrý nápad? Je to už tolik let a on z toho ještě pořád není venku!" Zaslechnu Franka. V tu chvíli mě na jednu stranu zajímá kdo to je, ale podle toho, co říkal Frank, nevím jestli chci vůbec vědět kdo to je. Křičet slyším jen Franka, ta druhá osoba asi mluví normálně.

Seberu odvahu a vykouknu zpoza závěsu a uvidím jeho. "Velitele party", nebo taky jinak Ace - Lisyina bratrance. Ano TOHO bratrance. Zůstanu zkameněle stát na místě a přemýšlím co udělat. Co by mi poradila doktorka? Je blbý jí zavolat?

Aniž bych si to pořádně promyslel, už jsem měl v ruce náš domácí telefon a naťukával číslo doktorky, které už znám nazpaměť.

„Doktorka Wiggová, prosím?" Ozve se z telefonu.

„Dobrý den, tady Seth," odmlčím se.

„Ahoj Sethe! Děje se něco?"

„On.. je před naším domem. Teď se baví s Frankem. N-nevím, co dělat."

„Kdo je před vaším domem Sethe?"

„On. Ace."

„Ace? Ten Ace? Jak se ohledně toho cítíš?"

„Já nevím.. říkám si, že třeba dospěl, ale viděl jsem ho naposledy v ten den, co mě odvezli do nemocnice. Nevím, jestli s ním chci mluvit, ale na chvilku mě napadlo, že by mi to třeba mohlo pomoct. Promluvit s ním.. Ale bojím se. Nechci, aby mě to hodilo zase zpět, proto jsem se rozhodl vám zavolat," vzlykavě dokoktám větu a čekám na odpověď.

„Samozřejmě, že by ti to mohlo pomoct posunout se dopředu. Ale taky samozřejmě záleží jen na tobě. Nemusíš s ním mluvit, jestli se na to necítíš. Nikdo tě k tomu přeci nenutí. Pokud se s ním ale přeci jen rozhodneš mluvit, chci aby u toho raději někdo byl ano? Klidně Frank, myslím si, že by ti pomohl, aby pro tebe ten rozhovor byl jednodušší a kdykoliv ho může utnout. Frank ví, jak vypadají tvé záchvaty úzkosti a paniky, že ano?"

„J-jo, viděl to," polknu. „Několikrát."

„Rozhodnutí je čistě na tobě. Ty znáš své pocity více než já. Ať se rozhodneš jakkoliv, můžeme to zítra probrat v ordinaci."

„Ale vždyť jsem u vás byl včera."

„To ano, ale nemusíme si přeci povídat jen v jeden určitý den, hm?" slyším i přes telefon, že se usmívá.

„D-dobře. Promyslím si to a zítra přijdu."

„Skvěle. Tak zítra a držím palce. Drž se Sethe." Hovor ukončím a hluboce se nadechnu.

Je to dobrý nápad? Musí být, protože právě otevírám dveře na verandu a není cesty zpět. Hlavou mi proběhne myšlenka na mikinu, na kapuci. Ale zařekl jsem se, že zpět už se nevrátím. Nemusím přeci Acovi koukat do tváře, kapuci nepotřebuju, nemusím mu ukazovat, jaký jsem slaboch.

„Sethe? Jsi dovnitř," Řekne zvýšeným hlasem Frank.

Zavrtím hlavou. „Chci vědět, co mi chce. Ale zůstaň tu taky."

„Ahoj Sethe," promluví. Jeho hlas zní úplně jinak než kdysi. Což není nic zvláštního, když jsme si prošli pubertou.

Neodpovím, jen kývnu hlavou.

„Asi se divíš, co tu po tak dlouhý době chci viď? Chápu tě." Uchechtnu se. Tak on mě chápe. To dost pochybuju.

„Kde máš zbytek party?"