Vrátím se

Šestnáctá

„Proč si o sobě myslíš takový zlý věci?" Podívá se na mě Frank.

Pozvednu nechápavě obočí, „jaký věci?"

„No, tak říkáš, že jsi zklamáním sám pro sebe, že jsi k ničemu a takový. Proč si to myslíš?"

„Trčím už pomalu čtyři roky v jedný jediný fázi, nedokážu mluvit s lidmi, nedokážu se na ně ani podívat, aniž bych se nebál, nedokážu s nimi kolikrát být i v jedné místnosti. Ani v čekárně u doktora nemůžu jen tak sedět mezi těmi lidmi."

„Nejsi v jedný jediný fázi. Vzpomeň si na Lisu."

„Lisu odháním už jen tím, že existuju."

„Myslím si, že jí dost zajímáš."

„Proč si to myslíš?"

„No protože od doby, co tě poznala, chodí pomalu každý den kolem našeho domu, většinou odpoledne, takže asi když jde ze školy a to tady nikde ani nebydlí, ani tu nikde v blízkosti přeci škola není."

Usměju se. „Třeba to není ona, jen někdo jí podobný?"

„Vždycky když jde kolem, kouká do oken, jestli tě někde nezahlídne. Třeba ji hryže svědomí, že z tebe dělá blázna."

„Já nevím," povzdechnu.

„Líbí se ti?"

„Je hezká, to jo. Ale na vztah to momentálně fakt nevidím a očividně ne ani na přátelství," zasměju se.

„Půjdeme někam?" Změní z ničeho nic téma.

„Cože?" Zareaguju nechápavě ihned.

„Někam ven, seznámit se."

Rozesměju se. „Jsi blázen?"

„Tak chceš se seznamovat ne? Tak se pojď s někým seznámit. Z domova to neuděláš."

„Třeba udělám," napadne mě.

„Co myslíš?"

„Internet," odpovím a Frank vyvalí oči.

„Internet? Vždyť jsem ti nedávno já musel stahovat písničky, protože nechceš s elektronikou pracovat."

„A taky jsem do nedávna nosil kapuci před tebou a nedokázal s tebou ani mluvit."

„No a pak, že žádný pokroky neděláš. Ty víš, že děláš, jen si to nedokážeš přiznat," zasměje se. „Takže mám teda přinést počítač?"

„N-nevím," znejistím.

Ozve se zaťukání na dveře, které se po pár vteřinách otevřou.

„Neviděl jsi Setha? U sebe není a já- " zastaví se v půli věty. „Aha."

„Tady jsem no," odpovím.

„Co tu děláš?" Zeptá se s pozvednutým obočím.

„Povídáme si," pokrčím rameny.

„Jako o čem?"

„To si nemůžu povídat se svým starším bratrem?" Zeptám se.

„To samozřejmě můžeš," odpoví zaskočeně. „Jen jsem myslela, jestli třeba nebudeš spát."

„Jsem v pohodě," pokrčím rameny.

„Takže tě hlava nebolí? Nechce se ti zvracet?"

„Ne mami, nemám kocovinu, je mi dobře. Vlastně jsme chtěli jít s Frankem někam ven."