It's true? [FF-Jerome Valeska] #DOKONČENO

6. Nehoda

"Tak tu bydlím" rozhodila jsem rukama a zapla pc. Rodiče ještě nebyli doma, což mě snad poprvé znervóznilo. Zapla jsem na počítači Gotham a oba jsme se před to posadili. Zrovna tam byla scénka, kdy Gordon slepě běžel za Barbarou. "Blbec" uklouzlo mi celkem hlasitě. Martin se jen uchechtl a sledoval všechny moje reakce.

Když jsme po pár hodinách konečně dokoukali všechny díly, které se týkali skupiny M.A.N.I.A.X. Martin se zvedl a zeptal se "můžu se tu porozhlédnout?" jen jsem přikývla a dál zírala na monitor. Trvalo to pár minut, než se odněkud z domu ozvalo nadšené vypísknutí.
S hrůzou jsem čekala, co se stane. Pak se ve dveřích objevil Martin s baseballkou. "Podívej co sem našel!" Oči se mu nadšeně a nebezpečně leskly. Vyděšeně jsem na něj zírala. Přišel až ke mně (s napřaženou baseballkou musím podotknout) a já ustoupila dozadu, dokud mi zeď nezabránila v dalších krocích. Martin byl asi centimetr přede mnou a zašeptal "bojíš se?" Zavrtěla jsem hlavou, což nešlo moc dohromady s tím, jak jsem se třásla. Jen se zasmál a odstoupil. V tom jsem udělala krok k němu a chytla baseballku.
"Dej mi to!" zavrčela jsem a začala se s ním o ni přetahovat. Smál se jak blázen a já se vší silou snažila zmocnit se jí.
Pak, zničeho nic, jeho sevření povolilo a já i s pálkou letěla dozadu. Podařilo se mi rozbít vázu na tisíce střepů a najednou jsem kolem sebe měla spoustu krve. Martinova ústa tvořila dokonalé O a v očích se mu blištělo. Zároveň byl nerózní a zároveň.. potěšený? Ne, to se mi jen zdá. Namáhavě jsem se zvedla na nohy. "Au" vyrazila jsem ze sebe, když jsem pohla levou rukou. Měla jsem v ní zaražený dost velký střep a já se trochu kývala, jak se mi dělalo mdlo.
"Kde máte lékárničku?" začal konečně reagovat. 
"V komoře" zasténala jsem a sedla si na postel. Tiskla jsem si přitom poraněnou ruku a neodvažovala se z ní střep vytáhnout.
Martin se za chvíli vrátil s lékárničkou. Vytáhl z ní obvazy a dezinfekci.
"Tak jo, vytáhni ten střep" řekl a já ho prudkým škubnutím odtrhla od své ruky. Zvláštní, ani mi netekly slzy. Otřel to kapesníkem, vydezinfikoval a obvázal. Pak jsem se položila na postel a odpočívala. Poprvé za dlouhou dobu jsem se ho tolik neděsila. Pak se mi před očima zatmělo a já upadla do bezvědomí.

Z pohledu Martina
Položil jsem ji na postel a šel uklidit ten nepořádek. Snažil jsem se přitom ignorovat tu krev kolem, abych ji nakonec ještě nezabil.
Když jsem to tam uklidil tak, že to její rodiče nemohli poznat, porozhlédl jsem se kolem. Na stěnách měla pověšené obrázky Jeroma a Harley Quinn, které zřejmě sama nakreslila. Také tam měla vlajku zmijozelu. Rozhodl jsem se prohledat její počítač. Byl odemknutý ještě od chvíle, kdy jsme se dívali na Gotham. Podle počtu shlédnutí jsem usoudil, že je to její oblíbený film. Najel jsem na kolonku Wattpad a všiml si, že píše fan fikce na Harley Quinn a Jeroma Valesku. Přečetl jsem si pár kapitol a jen se šklebil nad tou "romantikou". Jako by se mohlo stát, že se holka zamiluje do psychopata.
Míša sebou ve spaní trochu zavrtěla "je to pravda. Já vím.. jen film." Tohle není dobrý. Ale jestli někomu něco takového řekne, vysmějou se jí.
Dole práskly dveře. Nejspíš se jí vrátili rodiče. Zavřel jsem počítač a šel uklidit tu pálku. Pak jsem se s nimi setkal na chodbě.
"Dobrý den" pronesl jsem zpěvavě.
"Ahoj. Ty jsi Martin, že?" Jen jsem přikývl. "Kde je Míša?"
"Usla." Tázavě se po mně podívali. "Poranila si ruku, je jen unavená." Okamžitě se šli na ni podívat a já potlačil touhu jim ten nůž vrazit do zad. Měl bych si to co nejdřív vybít, jinak to vytryskne v nepravou chvíli.
Šel jsem za nimi.
"Smím tu s ní zůstat? Asi by mě zabila, kdyby zjistila, že jsem ji tu nechal ležet a nechal ten referát na ní" zazubil jsem se a oni s úsměvem přikývli. Tak jsem si lehl vedle ní na zem a usnul také.