It's true? [FF-Jerome Valeska] #DOKONČENO

23. Opět to přehodnocuji

Upozornění! Možná se vám nebude líbit Jeromův "přeslazený" zápisek do deníku. Na vlastní nebezpečí XD

Šla jsem ven, abych měla konečně od Jeroma pokoj. Jo, sice tam teď zrovna nebyl, ale ostatní si pořád mysleli, kdovíco spolu v jednom pokoji neděláme. Upřímě, musela jsem se držet, abych je všechny nepozabíjela.

Tentokrát jsem radši šla ke kámošovi, kterýho jsem potkala asi předevčírem. Byl to Oswald, kterýmu všichni říkali tučňák. On tu přezdívku nesnášel, tak jsem mu tak radši neříkala. Jiný kámoše jsem neměla a řekněme si upřímě, je lepší mít někoho v tomhle debilním světě.
Hlasitě jsem zabušila na dveře. Po chvíli se rozletěly a v nich stál můj kámoš.
"Čau Oswi" usmála jsem se a prošla kolem něj dovnitř.
"No nazdar Leen" zasmál se, zavřel dveře a šel za mnou do obýváku.
"Přišla jsem, protože se to tam už nedá snést" zavrtěla jsem hlavou a posadila se.
"Proč konkrétně?" usmál se Oswald.
"Konkrétně? Všichni jsou divný. Ale nejvíc asi Jerome" ublíženě jsem se ušklíbla. Nemůžu uvěřit, že si hrál na citlivýho hošíka.
"Heh, tak to asi moc nadšená nebudeš" podrbal se na zátylku.
"Co to povídáš" zasmála jsem se, pak mi ale úsměv z tváře spadl. Do místnosti pozádu vešel Jerome.
"Hele Oswalde, nevíš kde je.." otočil se a pohledem narazil na mě. "Leen?"
"Asi půjdu" vyhrkla jsem okamžitě. Přišla jsem si od Jeroma odpočinout, ne si s nim pokecat.
"Ne počkej, proč?" usmál se. Bože.. on je opilej?
"Už se mu nějakou dobu líbíš" pošeptal mi do ucha Oswald.
"To tě ukecal, abys mi to řekl?" zamračila jsem se.
"Ne, to je fakt. Eh.. tak nějak se mi do rukou dostal jeho deník" nervózně se na Jeroma ohlédl. Náš zrzavý přítel měl obličej skoro stejně rudý jako vlasy a sklenice, kterou držel v ruce, se roztříštila.
"Co že si?!"
"Nic nic" snažil se to Oswald zachránit.
"Já taky" zasmála jsem se. "Tak jsem taky zjistila, že to nemyslí vážně a že jsem naivní."
"Jenže jsi nečetla jeho poslední zápisky" vytáhl z kapsy list, který jakoby byl vytržen z nějaké knihy. Že by to bylo z Jeromova deníku? No né, ty jsi tak chytrá Leen...
Vzala jsem si ten papír do ruky a začla číst.

Asi mi už začíná hrabat. Od tý doby, co nás unesli mě začíná mrzet, jak je ke mně Leen nepřátelská. Zvláštní, vůbec mi nevadí, že mě asi sedm milionů lidí nesnáší a bude mi vadit, že se mě stranní jedna holka. Možná bych si měl přiznat, co jsem si myslel, že jsem dávno pohřbil. Pohřbil jsem to už tehdy, co jsem zabil svou matku. Světe div se, Jerome Valeska má city? Říct jí to nemůžu, zabila by mě, že jí prý lžu. Nějak se to hold vyvine.

Ještě asi minutu jsem na papír nečinně zírala. Pak jsem vzhlédla. Oswald se nervózně díval na Jeroma, který se stejným pohledem díval na mě.
"Lžeš" vymáčkla jsem ze sebe. Nemohla to být pravda. Dřív jsem tomu na chvíli věřila, ale jakoukoli víru v to, že má Jerome city, pohřbil, když mi provedl tu sviňárnu. "Lžeš!" zařvala jsem znovu, papír zmačkala a vyběhla do tmy.