It's true? [FF-Jerome Valeska] #DOKONČENO

20. Zatčena

Seděla jsem pod mostem. Skvělé místo, že? Měla jsem batoh s pistolí a nožem, taky pár peněz a jablko. Taky samozřejmě mobil a představte si to.. nabíječku!
V tom mi zapípala SMS. Otevřela jsem ji. Bylo to od neznámého čísla.

Č.: stejně se jednou vrátíš.

Chvilku jsem na to jen tupě zírala.

Já: jak to můžeš vědět

Trvalo jen pár minut, než mi poslal odpověď.

J: znám tě líp než si myslíš.

Radši už jsem to nechala být a vyhnala Jeroma z hlavy.
"Slečno?" ozvalo se za mnou.
Překvapeně jsem zvedla hlavu a zjistila, že se dívám na komisaře Gordona. Tázavě jsem zvedla obočí.
"Zatýkám vás za vraždu vašeho otce a Ondřeje Urbana." Nasadil mi želízka a odvedl do auta. Batoh tam nechal, doufám že mi ho nikdo neukradne. I když to bude stejně jedno, když budu trčet ve vězení.
Sedla jsem si na zadní sedadlo a málem mě trefilo.
"Chyběl jsem ti?" zamrkal na mě Jerome.
"To si děláš prdel?" zařvala jsem, zatímco on se zasmál. Ten se furt jen chechtá. Už mě to štve.

"Tak ještě jednou. Proč jsi zabila svého otce Míšo."
Byla jsem u výslechu, což mi moc náladu nezvedlo. Dřepim tu už asi dvě hodiny a oni se ze mě snaží bezvýsledně páčit informace.
"Nezabila jsem ho" zazubila jsem se na něj a on si povzdechl. Vedle Gordona stála jeho Lee.
"Nemá to cenu Jime" zašptala.
"Přesně tak. Nemá to cenu Jime!" imitovala jsem ji.
"Tak co víš o Valeskovi" zopakoval stejnou otázku, jako před pěti minutami.
"Je to psychopat, co se potlouká kolem a gratuluji, zajali jste ho. To jste chtěl slyšet?" zasmála jsem se a předklonila se.
Lee mi zničeho nic vzala ruce a otočila je k sobě. Nejspíš zahlédla ty nápisy.
"Jeromův majetek? Moje hračka? Takže on tě mučí a ty mu ještě kryješ záda?"
Zamračila jsem se, nic ale neřekla. Měla pravdu. Týral mě, udělal ze mě psychopata a hrál na moje city. A já ho i přesto kryju.
Lee i Gordon nejspíš poznali, že je to něco jako moje slabina.
"Co ti ještě udělal Míšo."
"Jsem Leen!"
"Nejsi, Leen je jen tvoje vymyšlená postava, která neexistuje."
"Existuje, vždy existovala, jen se nedávno osvobodila!" a na potvrzení svých slov jsem se psychopaticky rozřehtala.
"Nemá to cenu. Je úplně šílená. Tenhle výslech na ni stačit nebude, potřebuje dlouhou a důkladnou léčbu" zašeptala opět Lee.
"Ale no tak, podívejte se na mě. Já nejsem šílená. Jsem jen volná!" a za divokého smíchu mě odvlekli v kazajce chodbou kolem Jeromovy cely (který se na mě díval téměř hrdě), až do mé nové cely.