It's true? [FF-Jerome Valeska] #DOKONČENO

24. Pozdrav smrt

"Leen?" rozlehl se pokojem Jeromův hlas.
"Lžeš" zašeptala jsem, i když jsem to řekla asi desetkrát.
"Já-já nelžu" nervózně se ošíval. Nehraje to zase? Mohl by se dát do divadla.
"Notak, vylez ven."
Nakonec jsem vyšla zpoza závěsu, za kterým jsem už asi hodinu seděla.
"Tak mi řekni, co mělo znamenat to, že jsem naivní holka. Že se nemůžu zamilovat do psychopata.. nebo že se aspoň psychopat nemůže zamilovat do mě" ušklíbla jsem se.
"Co jsi měl si doopravdy uvědomíš teprve tehdy, kdy to ztratíš" zarecitoval a mile se usmál. Tedy, pokusil se o to. Vyšel mu jen nervózní škleb.
"Nějakýma básničkama mě nepřesvědčíš" zavrtěla jsem hlavou.
"A čím ano?"

Jeromův pohled
Kdy už to konečně pochopí? Co mám sakra udělat? Zabíjet se nebudu, na to mám až moc velký ego. Záludně se usmála a já čekal co z ní vypadne.
Přišla až ke mně a zašeptala: "zabij Tabithu a uteč od Thea. Nevěřím mu ani slovo."
Překvapeně jsem se na ni podíval. "Myslím to vážně."
Vážně? Poslala mě na sebevražednou misi.
"Jinak nic" pokrčila nevinně rameny.
"Počítám, že ty utečeš se mnou" uchechtl jsem se. Jen přikývla. Je pravda, že i mně přišly ty Theovy žvásty trochu divný. Tehdy jsem byl ale nadšený z toho, co vyprávěl o nás.
"Fajn" vydechl jsem nakonec. Asi jsem se zbláznil.
Zahájena mise Pozdrav smrt

Šel jsem opuštěnou uličkou pomalu za Tabithou. Nikdo jiný tu nebyl. Počítám, že nevěděla, že tu jsem i já. No, její chyba. Vytáhl jsem pistoli a do druhé ruky si vzal nůž. Ten její bič byl trochu nebezpečný, když se skombinuje s ní. Takže se vyzbrojit a jde se na věc.
Vykoukl jsem zpoza rohu a zamířil na ní pistolí. Hned jsem vystřelil. Bang! Padla k zemi, ale mrtvá nebyla. Přišel jsem k ní opatrně a zjistil, že jsem ji střelil do břicha. To je snad poprvé co ji vidím vyděšenou.
Sklonil jsem se k ní s nožem. "Sorry, nedělal bych to, ale má to svůj smysl. Pro lásku se musí trpět ne?" zasmál jsem se a zabodl jí nůž do hrdla. To bylo nějaké lehké. Odtáhl jsem ji kousek stranou a šel zpět.

Theo nejspíš nebyl doma. Vešel jsem do našeho pokoje. Leen spala.
"Hej!" zakřičel jsem šeptem (ano i to jde XD).
"Co jé?" zavrtěla sebou a otevřela oči.
"Tabitha je mrtvá. Zdrháme."
Okamžitě vystřelila do sedu. "Vážně? Tys to udělal?" vyjeveně na mě zírala. Pak vypískla a skočila mi kolem krku. Váhavě jsem ji poplácal po zádech a chvíli na to ji za sebou táhl chodbou.

Tímto končí náš život mezi maniaky. Tomu jsem se zasmál. Už vím proč jsem Thea podezříval. Vždyť jsem to už jednou zažil. Zvláštní, že jsem si na to předtím nevzpomněl. Nejspíš zapomínáme, že jsme to už jednou žili, akorát že to bylo ve filmu. A já konečně budu mít Leen, která mi věří. Leen, která mě miluje. Tak jak to má být.

Mise Pozdrav smrt splněna