It's true? [FF-Jerome Valeska] #DOKONČENO

19. Odchod

Jerome usnul a tak jsem se šla trochu porozhlédnout po domě. Nakonec jsem opět skončila u dveří jeho pracovny, které bývaly věčně zavřené. I když jsem věděla, že to k ničemu nebude, zkusmo jsem zatáhla za kliku. A.. otevřely se.
Zaposlouchala jsem se, jestli se Jerome nevzbudí. Když jsem nezaslechla žádné kroky, potichu jsem dveře víc otevřela a vešla dovnitř. Moc tam toho nebylo. Pár papírů na stole. Otevírala jsem různé šuplíky, až mi padl do oka tlustý sešit s koženou vazbou. Prolistovala jsem jím a zjistila, že je to deník. No vida, Jerome Valeska, hledaný psychopat si píše deník?
Vypadalo to, že si ho píše od doby, co na něj začala být matka hnusná. Psal si tam i všechny své vraždy. Nakonec jsem našla zápis ze včerejška.

Leen je vážně hloupá. Něco na ní je, ale to si vážně myslí, že bych se do ní zamiloval? Je hrozně naivní, ale když si budu hrát na jejího kluka, omotám si ji kolem prstu, jako nic.

Do očí mi vhrkly slzy. Měl pravdu.. jak jsem nohla být tak naivní? Ponížení teď nahradil vztek. To je takovej hajzl.

Navztekaně jsem praštila deníkem o stůl a vyšla do obýváku. Z ložnice se ozvalo ospalé zamručení a později kroky.
Nasadila jsem co nejkrutější výraz, jakého jsem byla schopna a čekala, až přijde.
"Co se tváříš tak kysele zlato?" usmál se.
"Já ti dám zlato!" vykřikla jsem.
"Copak se stalo?" zatvářil se zmateně.
"Já ti řeknu co se stalo! Omotal sis mě kolem prstu jako jojo!" vztekle jsem praštila do zdi, jako to dělával on.
"Ale noták, o čem to mluvíš?" zašeptal konejšivě, objal mě rukama kolem boků a políbil mě na krku. Přivřela jsem oči a zaklonila hlavu. Cítila jsem, jak se samolibě usmál. Myslel si, že mu to vyšlo.
Se zasténáním jsem ho od sebe odstrčila.
"Nech mě napokoji, když to nemyslíš vážně."
"Proč si myslíš, že to neberu vážně?" usmál se a stále mě držel za boky.
"Protože jsem čirou náhodou slyšela, jak mluvíš ze spaní" pronesla jsem sarkasticky. Nechtěla jsem, aby věděl, že jsem se mu štrachala ve věcech.
Chytil mou tvář do dlaní. "Řekni mi, vypadá tohle, jako že to nemyslím vážně?" a dlouze mě políbil. S obrovskou dávkou sebeovládání jsem se od něj odtrhla.
"Ano, vypadá" sbalila jsem si svých pět švestek a se slovy "sbohem Jerome" jsem odešla.