Rebečino prokletí

☮ 5. Co po mě chcete? ☮

Fakt nevím jak se mi to podařilo, ale stihla jsem nějak usnout.

Nebo mi něco píchli.

Vzbudila jsem se přivázaná k prosté židli, v chladné šedivé místnosti jen s nějakým stolem a asi nějakými dokumenty.

Zamžikala jsem a pokoušela se zaostřit.

Bezva..

Nějací cizinci mě unesli a teď mě budou vyslýchat jako v nějakém detektivním případu?!

Opravdu?!

Pokoušela jsem se nějak si provaz uvolnit. Samozřejmě že to nešlo, protože kdo by taky někoho uvěznil a ani ho kvalitně neuvázal..

Tak divoce jsem sebou zmítala, až jsem ucítila jak se mi mění těžiště.

To znamená...

S žuchnutím jsem na zem spadla zezadu tak, až jsem si skoro vyrazila dech.

Seš fakt šikovná, Rebeko!

Ta rána asi byla slyšet docela daleko, protože jsem najednou slyšela nějaké kroky...

Pořád se ten zvuk přibližoval až mi po zádech přebíhal mráz.

Najednou dotyčný otevřel dveře a vešel do místnosti. ,,Ale ale, není to naše slavná Rebeka Clawtonová?" zasmál se a posadil se na židli u jednoho ze stolů, které jsem si nevšimla.

,,Co po mě chcete?" zeptala jsem se ho a přestala sebou škubat, protože moje snaha mi byla čím dál víc marná.

,,Ale zlatíčko.." vzal si do rukou nějaké papíry ,,To ti zatím nesmím říct ani kdybych chtěl. Víš? Myslím že by ti to nepřišlo vhod."

Ty jeden bastarde...

Nenávidím když mi někdo říká zlatíčko!! A zvlášť takovej idiot jako je on.

,,A teď zavři oči. Možná to trošku štípne, tak sebou moc necukej." vytáhl z pod papírů něco jako jehlu a prohlédl si jí.

Jehla!!

Může v ní být cokoli. Jed, uspávadlo nebo droga..

Začala jsem s sebou škubat zase.

Musím se odtud dostat!

,,Tos neměla dělat. Teď tě to bude bolet." uslyšela jsem jen.

Přišel ke mě, kleknul si (protože mě ani nezvednul s tou židlí) a tu jehlu nebo co to bylo mi píchnul do ruky.

Ucítila jsem děsivě silné štípnutí. Když jí konečně vytáhl, znova se posadil na židli a prohlížel si tentokrát mě.

A je to tady. Začalo to na mě působit.

Svět se mi zamlžil, a barvy se mi smíchávaly přímo před očima. Rozbolela mě hlava.

Hodně zvláštní pocit.

Ani ne po deseti sekundách jsem zase usnula. Takže mi píchnul něco na uspání...

***

Probudila jsem se přivázaná na nějakém bílém měkkém lůžku. Pořád jsem se cítila ještě trochu omámená.

No jasně...oni si prostě neumí odpustit ty pouta, co?

Nerada často používám magii, ale jinak to nešlo.

Pokusila jsem se přepálit nebo nějak přeříznout provazy, ale nešlo mi to. Možná že i magie má svoje limity...