Předem upozorňuji (jak už jste si asi mohli všimnout podle názvu) že celý příběh se přepisuje. Tzn. že pokud vám něco nebude sedět, prosím omluvte mojí nedokonalost příběhu a kdyžtak mě na tu chybu upozorněte. Kritika je klíčem ke zlepšení, takže mě...
Ahoj, tenhle díl bude o něco kratší protože nestíhám.
Jason odrazil ještě pár útoků stráží a přiběhl ke mě. Vyděšeně se na mě podíval a snažil se mě odvléct do té komory, kam jsem běžela.
Z rány mi začala téct krev.
Hromada krve.
Cítila jsem jak drasticky slábnu.
Vystřelil šíp na lučištníka (nebyl moc dobrý střelec) který se mu vyhnul a schoval se za sloup.
Využil chvíle nepozornosti a odvlekl mě do skladu.
Zabouchl dveře, zadělal všechny petlice a posunul jednu obří závoru aby dveře nešly otevřít už vůbec.
Položil mě na pytel se pšenicí, který byl ještě relativně měkký.
Cítila jsem jak se mi tmí před očima.
,,Rachel.." zamlžily se mu oči a snažil se mi ošetřit ránu.
Bohužel ve skladu většinou lékárničky nebývají.
,,Jasone.." zachraptěla jsem.
Cítila jsem v puse pachuť krve.
,,Rachel, neumírej... to zvládneš.." ukáply mu první slzy a dopadly na okolí mé rány.
,,Jasone, má úloha v tomhle světě končí. Věrně jsem sloužila svojí královně, a teď za ní i hrdě padnu. Tak jak jsi říkal, když padneme, celé město i s hradem budou vědět že to bylo pro dobro všech. Já odejdu a kdo ví, možná se vrátím jako nějaká tvoje služebná, když se odtud dostaneš živý. Můj osud je zpečetěn, ale tvůj nemusí pokud odejdeš teď hned..." zamlkla jsem se protože jsem už dál mluvit nemohla. Kvůli slzám.
Na dveře se ozvalo mohutné zabušení.
Chtějí se dostat dovnitř.
,,Nenechám tě tu! Rachel, ty tu nezemřeš, zvládneš to a dál budeš dělat co chceš jak jsi to plánovala! No tak, nevzdávej to.." zamlknul taky, protože hlas selhal i jemu.
,,Ani nevíš jak ráda bych tu teď zůstala s tebou a chránila jméno naší královny. Ale nemůžu." cítila jsem jak se někde uvnitř mě přelévá krev přímo do břicha a hrudníku. Už brzy bude můj konec.
Cítila jsem jak se mi samy zavírají oči. Neměla jsem už zkrátka sílu je nechat dál otevřené.
,,Rachel!!" uslyšela jsem zoufalý křik Jasona.
Nic jsem neviděla, a i sluch jsem teď měla nějaký matnější. Všechno bylo prostě tak...rozmazané.
,,Sbohem, Jasone..." ukáply mi z obou očí křišťálové slzy a já navždy umlkla. Pusa se mi plnila krví a já pořád dál a dál slyšela bušení dveří.
,,Racheeeeeeel!!!"
***
,,Rebeko!!"
Celá upocená jsem sebou trhla s posadila jsem se.
Pane bože...
Znáte ten pocit když se vám třeba zdá sen a vy si na něj už jen matně vzpomínáte? Tak mě v hlavě ležel přesný opak. Všechno jsem vnímala do detailů.
Jako vidění...
Kane se mnou lomcoval a já jsem se pomalu probouzela.
,,Už je to v pohodě... no tak nech mě!" ohradila jsem se když po mě chtěl hodit polštář.
,,Vážně? Nevypadáš na to. A tvoje čelo taky ne." zasmál se a stejně ho po mě hodil.
,,Čelo? Co s tím má společné.." zarazila jsem se, protože jsem měla opravdu zpocené čelo. A to už je něco.
Lehla jsem si zpátky do postele a přikryla si obličej peřinou. ,,Nech mě být!"
,,Poslyš, jsi v pohodě? Nevypadáš tak." prohlédl si mě a sednul si ke mě na postel.
Promnula jsem si oči a zamžikala. ,,Nic to není, jenom sen. A teď mě z dovolením nech nabrat síly na cestu. Sám jsi to říkal." zavrtala jsem se pod peřinu ještě hlouběji a vytvořila si prstem díru na dýchání.
,,Víš, ještě než jsi se vzbudila, zašel jsem na trh a něco ti koupil." pousmál se a zvedl se z postele. Došel k našim brašnám hozeným ledabyle v rohu a něco odtamtud vzal.
Zacloumala se mnou vlna zvědavosti.
,,Co to máš?"zeptala jsem se instinktivně, když jsem ho uviděla něco odtamtud vytahovat.
Vytáhl od tamtud krásný, lakovaný luk.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Kdes to sebral?" vyhrkla jsem okamžitě. Peněz jsme měli málo, ne dost na takovou nádhernou věc.
,,Trochu jsem si půjčil. Líbí se ti?" usmál se na mě a podal mi ho do rukou. ,,Šípy ještě budeme muset koupit."
