Předem upozorňuji (jak už jste si asi mohli všimnout podle názvu) že celý příběh se přepisuje. Tzn. že pokud vám něco nebude sedět, prosím omluvte mojí nedokonalost příběhu a kdyžtak mě na tu chybu upozorněte. Kritika je klíčem ke zlepšení, takže mě...
,,Ehm... Houbáci? Co to je?" ,,Tohle už jsem někde slyšel..." zachechtal se Kane a já na něj vrhla uražený pohled. ,,Víte vy co? Dneska si zajdeme do knihovny, a hned potom do hospody, jestli budete chtít." řekla nám Grace, načež jsem se zarazila. ,,Nebude to tam kde... kde jsme ustájovali toho koně, že ne?" polkla jsem. ,,Ne, znám i lepší do které vás zavedu." odpověděla klidně. Tak tohle bylo o fous...
,,Takže... co si dáte na snídani?"
***
Když jsme dosnídali, řekli jsme se že se odebereme do knihovny, kde si přečteme něco o houbácích. Ano, proč by jsme chodili do knihovny když nám to může všechno povyprávět Grace? Sama se nám přiznala že by to řekla, ale o houbácích toho moc neví a navíc ke všemu, zdejší knihovny prý obsahují mnoho informací. Tak uvidíme.
Během cesty nám Grace vyprávěla něco o historii knihovny, do které jsme právě šli. ,,Víte, tehdy to byly pro Zunarelu špatné časy. Vojska našich tehdejších králů válčili v 50ti leté válce, která moc neprospívala městu, a tím pádem i knihovnám a podobným budovám. Vojáci kteří postupně dobývali jednotlivé části města každý kout který našli prometali tím způsobem, že z něj nezbylo téměř nic. A to samé se stalo i s naší knihovnou... chvíli jsme se bránili, ale za nějakou dobu nás dostali, všechny domy v téhle části vypálili a vykradli a nám nezbylo takřka nic ze starých staveb našich předků... naštěstí se podařilo dochovat nějaké staré kroniky a svitky, ve kterých se můžeme dočíst kdo jsou to houbáci. Já osobně jsem na ně dost zvědavá.. dost jsem o nich slyšela, ale nikdy jsem si o nich nezjistila víc." ukončila svůj proslov Grace a zahleděla se do země. ,,Páni, je úžasné kolik toho víš..." úžasla jsem nad tím co všechno věděla ,,Ehm... Grace?" zeptala jsem se jí najednou nesměle a přemýšlela, jestli je dobrý nápad co právě chci udělat. ,,No?" zeptala se a podívala se na mě. ,,Můžu se zeptat na tvojí rodinu? Nikdy jsi o ní moc nemluvila, tak by mě zajímalo.." zamlkla jsem se a podívala se na ní tím pohledem, jako bych říkala nenuť mě to říct. ,,Nojo, to máš pravdu.. no.." zarazila se ,,To necháme na jindy, až se k tomu dostaneme... Á hele, tady to je!"
Tákjo. Proč mám pocit že právě před tím tématem naprosto utekla? Možná proto že se to fakt stalo.
Byla jsem tak soustředěná na ní a její povídání, že jsem si skoro ani nevšimla že je tu s námi Kane, dokud mě nevytrhnul z myšlenek. ,,Notak Rebeko, ty tu jsi s náma taky!" zachechtal se a rukou mi párkrát přelétl před obličejem, aby mě probral. ,,Ehm... jo, jasně. Tak jdeme." pobídla jsem ho trochu zmateně. Když jsme se ocitli v knihovně, museli jsme se pozastavit nad tou krásou. Všechno byla tak přehledné a urovnané, že jsme oněměli úžasem. Grace ale neotálela a hned se vydala za jednou starší paní se šedivými kudrnatými vlasy stáhnutými do drdolu a brýličkami, která si právě četla nějakou starou knížku. ,,Pardon?" upozornila na sebe opatrně naše průvodkyně když si jí knihovnice nevšimla při příchodu. ,,Oh ano, copak si přejete mladá paní?" zeptala se a odvrátila oči od knížky, aby se věnovala Grace. ,,Hledáme nějakou encyklopedii o houbácích, nevíte kde bychom ji tu našli?" ,,Ó ano, je hned tady..." zvedla se knihovnice, do knížky dala takovou malou záložku z bílého proužku tlustého papíru a šla nám ukázat kde bychom mohli začít hledat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
