Rebečino prokletí

⚜ 10. Budu si tě muset pokrotit.. ⚜

A zase jsme jeli.. 

Tentokrát naši jízdu tvořily převážně hory. Myslím že to byly ty Bílé hory, o kterých mi vyprávěla ta stařenka.

A protože byl terén převážně skalnatý, museli jsme jít většinou pěšky protože to kůň nezvládal.

Stará dobrá Lencika...

Počkat!!

Lencika!

Jakpak se asi má? 

Při té vzpomínce mě píchlo u srdce. Zrovna jsme odpočívali na nějakém alespoň trochu plochém místu tak jsem měla spoustu času na přemýšlení.

Tak hrozně moc se mi chtělo domů....

Ach, Lenciko. Určitě se ptáš kde to vězím, že jsem tě tam nechala samotnou. Kdybys tak, holka, věděla co se mi stalo.....

Najednou jsem zaslechla chrápání. Byl už večer, takže jsem se nemohla divit ale i tak jsem se podívala.

Uviděla jsem Kana jak s hlavou opřenou o skálu pochrupuje a vedle něho leží ten kůň..

Byli tak zvláštně... já nevím jak to popsat. Mšl ve tváři dobrodružný výraz, ale byl docela roztomilý zároveň. A ještě k tomu ten kůň... musela jsem se té dvojici pousmát.

Cítila jsem jak mi začala těžknout víčka. Maličko jsem si zívla lehla si. Kdyby jsme se líp znali, možná by mi Kanův klín sloužil jako polštář...

Aaaargh, nech toho, Rebeko!

Teď už jsem věděla že mi z té únavy hráblo. Radši jsem se líp zachumlala do své deky kterou jsem si vytáhla z brašny a opřela si hlavu o její smotaný kousek, takže z toho byl teď příjemný hrbolek.

Stála jsem u oltáře, v rukou svírala kytici z bílých růží s ozdobami a za mnou ležel bílý závoj.

,,Vážený Valesi [vajlesi] Velingstone, berete si zde přítomnou Rebeku Clawtonovou, budete ji milovat, vážit si jí jako  sobě rovnou, bude s ní stát v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, v míru i ve zlém.."

,,Ano." rozlehlo se síní hlasitě. Blonďák s hnědýma očima se na mě chtivě podíval a zadíval se mi do příliš velkého dekoltu.

,,A vy, Rebeko Clawtonová, berete si zde přítomného Valese Velingstona, budete ho milovat, vážit si ho jako sobě rovného, budete s ním stát v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, v míru i ve zlém?"

Tep se mi zrychlil a já věděla že když teď řeknu ,,Ano", změní se celý můj život. Ale když řeknu ,,Ne", zabije celou mojí rodinu..

Nemůžu se s ním vdát z nařízení, nemohu!

,,Ano." odpověděla jsem roztřeseně. Podívala jsem se na Valese. Na rtech se mu objevil zlomyslný úšklebek.

Celá zpocená jsem se probudila.

,,Rebeko!" lomcoval se mnou zběsile Kane a snažil se mě probudit. ,,Jsi vzhůru?"

,,Teď už jo." odpověděla jsem mu naštvaně i úlevně zároveň. Jsem ráda že mě vysvobodil z toho hrozného snu. ,,Je čas jít dál."

,,Fajn. Jenom počkej chviličku.." zamžourala jsem do ostrého světla a zakryla si oči rukou.

,,Pospěš, zaspali jsme. Už jsme v půlce cesty, takže pohni ať jsme brzo na cestě."

vstal a vstal mi mojí i svojí deku, obě vyklepal a zabalil do brašny.