NORMAL LIFE

45.DÍL

NORMAL LIFE 45

Hned po otevření očí sem nevěřila svým očím, přede mnou byl Louis s obrovskou kyticí, seděla sem na dece, u jezera na kraji lesa, těsně vedle Louise.

A: Louisi, to všechno ty?

L: No tak bych to úplně neřekl, ale poděkuj Mandy, Harrymu, Niallovi, Zaynovi i Liamovi.

Nějak na mě ta atmosféra padla a já sem najednou ztratila všechen ztek na něj, obejmula sem ho. A pošeptala sem mu:

A: Děkuju, ale nemysli si že je to vyřešené a vše příště spravíš tímto.

Nahla sem se zpět od něho a začal povídat:

L: Amy, já to tak nemyslel, byl jsem naštvanej na Harryho na tebe, ale to slovo ode mě bylo ošklivé, doufal sem že včera by si se mnou mohla promluvit ale nic, nevěděl jsem co dělat, Harry mi vše vysvětlil, s ním je vše v pohodě, musím se jen omluvit tobě.

Vůbec sem nevěděla co se stalo, jak to že jsem mu to odpustila, vše to zlé už sem při sobě neměla, nějak to opadlo a byla sem zase ta báječná stará Amy, která byla s Louisem šťastná.

A: A jak se mi hodláš omluvit, když ti uteču, lehce sem se začla smát , zvedla sem se a začla sem utíkat.

Doběhl mě a řekl:

L: Takhle

V tu chvíli mě políbil, a já sem s ním spolupracovala, bylo to jako dříve skoro jako poprvé, všichni si myslí že sem se s ním den dva nebavila, ale byla to věčnost čekat na jeden polibek, kterého se mi právě dostalo.

A: Louisi, všichni odjeli pryč, nebo jsou tu ?, nemusí nás zrovna vidět jak se tu líbáme.

L: Mě jsou všichni ukradení, hlavně že mám tebe, samozřejmě odjeli, nenechal bych je tu.

A: Tak na co čekáš ?

Začla sem se svlékat a zůstala sem ve spodním prádle, rozeběhla sem se směrem k tomu krásnému, průzračnému jezeru a skočila sem. Lépe řečeno skočila sem z menší skály, víte jak to bývá třeba skočíte do moře z útesu, tohle podobné v menší verzi bylo u toho jezera a já sem skočila.

A: Na co čekáš padavko, zakřičela sem, když sem viděla Louise jak v boxerkách stojí nahoře a rozmýšlí.

L: Trochu se bojím.

A: No jestli se bojíš, tak nedostaneš další pusu, strašpytle.

Ani sem to nedořekla a Louis skočil taky, doplaval ke mně kde už bylo méně, vody tudíž jsme mohly stát, hned mě začal líbat a osahávat, já sem své ruce zaměstnala, tím že sem je dala Louisovi kolem krku, pořád jsme se líbali a nepřestávali, byl to jedinečný pocit, být s někým koho milujete, sami. Pořád jsme se líbali, pořád ve vodě a najednou přiběhla Mandy a zakřičela na nás:

M: No tak vy dvě hrdličky, nejste tu moc dlouho

Jakmile nás viděla že se líbeme, zavolala:

M: Já věděla, že to tak dopadne.

A: Mandy, sklapni! Zakřičela sem aby slyšela a Louisovi sem řekla:

A: A jak to že tu je když tu nikdo nemá být ? hmm ? :D

L: Měli přijet dvě hodiny po tvém vysazení, nevěděl jsem že už je tolik hodin.

Oba dva jsme se zasmáli a rychle doběhli pro naše oblečení, to jsme si nesli v ruce, protože by jsme ho hned zamočili, došli jsme k Mandy a já sem jí pevně objala.