NORMAL LIFE

47.DÍL

NORMAL LIFE 47

Všichni jsme v klidu snídali, když sem dojedla, kluci se začli bavit o něčem o kapele, rozhodla sem se, že půjdu uklidit nádobí do myčky, udělal sem na Mandy oči, což znamenalo ať jde se mnou, chvilku jí sice trvalo než jí to došlo, ale pak přišla.

A: Mandy, co to má znamenat ? Ty a Harry ?

M: Ehmm, já no..

A: Ehmm, já no co ?

A: Mandy, vy jste spolu spali???

Otočila se a snažila se pracovat.

A: Takže to je pravda, Mandy já tě zabiju , začla sem se smát a hodila sem po ní utěrku.

M: No co, stalo se to co se stalo, mimochodem, noo radši nic.

A: Co ?

M: Dneska s ním jdu na rande, jo vím nejdřív se mají mít lid rádi a až potom spolu spát, ale prostě to je opačně, ale nevadí mi to.

A: Tak hodně štěstí při první puse, vyplázla sem na ní jazyk a odešla do pokoje za Louisem.

Přišla sem do pokoje, Louis ležel na posteli s iPhonem v ruce.

A: Takže Mandy a Harry jsou spolu.

L: Cooožee ?

A: Slyšel jsi dobře.

L :Jak se to proboha stalo, nikdy bych to do ní neřekl.

A: Nejsi jediný, začla jsem se smát, nahla se nad něho a dala jsem mu pusu.

L: Co budeme dneska dělat ?

A: Vůbec netuším, ale uvědomuješ si že za dva týdny už budu muset chodit do školy, vám za chvíli začne tour a už to nebude takové jako to bylo dřív, myslím jakože se nebudeme vedle sebe probouzet, a blbnout celé dny i s klukama.

L: Já vím, hrozně rychle to uteklo, ale neboj se čas si na sebe určitě najdeme.

A: Louisi, já se bojím.

L: Čeho ?

A: Že až odjedete na tour budeš mi hrozně moc chybět nebo prostě nebudeme spolu dlouhou dobu, co když si najdeš někoho lepšího ?

L: No jo máš pravdu, ještě bude jedna osoba lepší než ty.

A: Louisi, tak to si posral, kdo ?

L: Naše dcera :*

A: Coo, víš jak sem se lekla ? Hodila sem po něm polštář a vyplázla jsem na něj jazyk.

L: Ale Amy, miláčku, tebe bych za nic nevyměnil. Teda možná jo. Začal se smát.

A: Za co Louisi, nech si ty tvoje vtipy pro někoho jiného .

L: Mrkve bych nikdy neopustil :P

A: Hahaha tak jsme se zasmáli.

Můj smích přerušil polibkem, po chvíli sem se od něj i když nerada odtáhla.

A: Louisi, jak to bude tyto dva týdny, poslední dny volna ?

L: Nevím, budu jen s tebou.

A: Počkat dnes je pátek že jo ?

L: Sobota miláčku, si zamilovaná až po uši že nemyslíš.

A: Hahaha, jasně to by šlo.

L: Co by šlo ?

A: Překvápko :PP

L: Prosím řekni mi to… udělal smutný očka, ale já se nenechala přesvědčit.

A: To máš za ty vtipy, no nic já se jdu balit a zítra ráno ještě ti zavolám kdy přesně se sejdeme na letišti.

Vtiskla sem mu polibek a začla sem si sbírat všechny svoje věci po pokoji. Když sem měla vše sbalené, rozloučila sem se se všemi, Mandy sem popřála hodně štěstí s Harrym a odjela sem domů.

Víte co je nejlepší, nikdo neví kam bych Louise táhla, kam bych s nim letěla, u moře jsme totiž už byli a nepoletíme po druhé, to je překvapení. (BTW, kdo čte pozorně příběh ví co by mohlo následovat :D)

Hned co sem přišla domů sem si vybalila věci, a začla jsem plánovat náš tajný výlet, ještě sem s mamkou domlouvala podrobnosti a byla sem připravena vyrazit do tak krásného města jménem xxx :D. Zavolala sem Louiímu kdy se sejdeme na letišti. Se vším souhlasil a já sem začla balit. Letíme pryč jen na týden, takže stačil menší kufr. Po hodině balení sem si šla udělat horkou čokoládu a projela sem internet..

RÁNO:

POHLED LOUISE:

Právě sem se probudil, no celou noc sem dumal nad tím kam mě Amy chce vzít, letadlem bez plavek takže moře ne, ale nevím. Jelikož letíme z nejvíce používaného letiště Londýna nedá se odhadnout který let bude právě ten náš, takže se musím nechat překvapit, cítím se jak malé dítě které otevírá Kinder vajíčko a těší se na hračku, proto se to asi jmenuje Kinder surprise (surprise = překvapení).

Provedl sem ranní hygienu, dobalil poslední věci a byl sem připraven na odjezd na letiště. Po chvilce čekání na Harryho až vyleze z pokoje, to víte upravuje se snad hodinu, ale v koupelně stráví snad tři :D..

L: Noo konečně, jedeme?

H: Jaký konečně, ještě stále si můžeš zavolat taxi.

L: Ne, prosím Harry už pojeď.

H: Vždyť už jdu.

Nasedli jsme do auta a vyjeli, cesta trvala jen 20 minut. Vystoupil sem, poděkoval Harrymu za odvoz a vydal se směrem k budově kde byl velký nápis London – Heatrow airport.

Jen co se dveře sami otevřeli, spatřil sem jí jak stála a nervózně čekala, zase byla celá krásná, dokonalá, prostě perfektní, měla natočené vlasy, krásný  make-up a její oblečení vyjadřovalo tak moc její luxusní styl oblékání, líčení a všeho. Na tváři měla pořád krásný, obrovský úsměv a něco ťukala do mobilu. Jakmile mě spatřila její úsměv se ještě zvětšil a šla mi naproti. Políbila mě a objala zároveň. Pozdravili jsme se a šli jsme se nechat odbavit, letenky mi neukázala, takže pořád nechtěla říct kam letíme, stejně se to za maximálně dvacet minut dozvím.