54. DÍL

875 66 2
                                    

NORMAL LIFE 54

Pohled Harryho:

No, ne to je Katy, co tady dělá. Šel sem blíže ke dveřím a co, ona odemykala? Ano, odemykala dveře. Potichu otevřela dveře a šla dovnitř směrem ke mně. Vůbec sem nevěděl, co to má znamenat, nejdříve nás tady zamknou, seberou jídlo, do past na zuby nám dali majonézu a teď mi přišla jedna z nich, která je nejspíše na odchodu, otevřít.

„Katy, co tady děláš? Proč mi odemykáš? Proč jdeš domů?“ vypadlo ze mě.

„Tady máš klíče, užijte si večer, nějak to ty s Louisem oslavte, jako s holkami a taky tohle.“ Řekla.

Mluvila tak přesvědčivě, zajímalo mě, co se stalo, a dohodli jsme se na plánu.

Pohled Amy:

„Mandy, co budeme dělat? Proč vlastně Katy utekla?“

„Nejradši bych ojela Harryho, až tak, že by nemohl týden chodit.“

„Mandy! Co to je za odpověď?“ napomenula sem jí.

„Říkám ti, že bych ho nejradši ojela.“

„Bože, s kým si mě to tady nechala, Katy!“ řekla sem potichu a doufala sem, že mě neslyšela.

„Heleď, proč svítí sluníčko a začíná pršet? Kape mi na záda, a hlavu?“ zeptala se Mandy.

„To, že prší, je možné, když tenhle zasranej domek má díry ve střeše, jestli se tomu dá říkat střecha.“ Zasmáli jsme se.

„Útok!“ zaslechly jsme velice povědomé hlasy.

„Cože? Jakej útok doprdele?“ vykřikla sem na Mandy.

„Já jí zabiju! To určitě ona Katy!“ Mandy vykřikla, protože začalo pršet, ano ti kreténi si myslej, že si budeme myslet že prší když na nás mají hadici a my budeme celý promáčený.

Po dobu dvou minut jsme na poslední chvíli přemýšlely nad obranou, už teď nám bylo jasné, že budeme všichni až na Katy, tu mrchu, mokří.

„Shodíme je do bazénu?“ navrhla sem, byla to moje poslední slova, protože se rozletěli dveře a dovnitř vtrhl Liam. Ještě že naše elektronika a jídlo bylo schované dost daleko od náš, Liam vletěl dovnitř domku a na každou z nás hodil kýbl ledové vody. Ano sice bylo horko, ale i tak to bylo dost nepříjemné!

„Liame! Zabiju tě!“ vykřikla sem.

Obě najednou, protože má hodně síly, přehodil přes ramena a vyšel s námi ven, schytali jsme pořádnou sprchu, Louis na nás i na Liama, protože nás musel držet, mířil hadicí opět s ledovou vodou. Zayn si nás jakoby vůbec nevšímal a pustil nahlas hudbu, ano hrál si na DJ Malika. Po "úžasné" spršce nás Liam omylem pustil a mi mu utekli, Harry ani Niall si nás nevšimli a jelikož postávali kousek od kraje bazénu, náš plán byl předem jistý shodit je tam. Mě se Nialla povedlo shodit v pořádku, když byl ve vodě začala sem se tlemit a nejenom jemu, ale i Mandy kterou tam Harry stáhnul taky. Ani sem se nestačila vzpamatovat ze svého smíchu a naproti mně vyběhl Louis, můj miláček, v tu chvíli sem měla ale další důvod ho "zabít". Vzal mě do náruče, dal mi letmý polibek a hodil mě do bazénu.

„Louisi! To teda ne!“ vykřikla sem

„A co uděláš?“ zavolal.

„Tohle!“ řekla sem spíš sama pro sebe, hodně potichu.

Opatrně sem vylezla z bazénu a jednoduše sem ho strčila do bazénu, ano jako on tam strčil mě, byl v hysterickém záchvatu smíchu a neohlížel se kdo ho kam bude házet. Patří mu to.

Když si "očistil" oči od vodu, skočila sem přímo před něj aby měl znovu oči plné vody.

Celé odpoledne jsme strávili u vody, v bazénu nebo jsme jen blbli a tancovali podle hudby, kterou vybral Zayn.

NORMAL LIFEKde žijí příběhy. Začni objevovat