NORMAL LIFE

57. DÍL

NORMAL LIFE 57

Celý koncert byl dokonalý, kluci fanoušky opravdu vážně milují, bylo to vidět, ta úžasná atmosféra. Jsou jako jedna velká rodina, občas jsem je nechápala, ale teď už ano. Bez nich by nebyly tam, kde jsou teď, nikdo by o nich nevěděl, teď o nich ví celý svět, což je něco úžasného, oni ani nedokážou všem poděkovat. Nemůžou přijet do každého města, aby tam předvedli skvělý koncert a poděkovali, bohužel to nejde, ale snad se někdy podaří. Spočítejte si, když by každému Directionerovi věnovali 10 minut života, aby si s nimi popovídali, hrozně dlouho. Je to jeden z jejich snů.

Po koncertě jsem se sešla s Louisem a vyrazili jsme na večerní, romantickou procházku Manchesterem. Bylo to dokonalé, nikde nás nikdo nefotil, nikdo nevěděl, kde jsme. Dokonalost! Když jsme se vrátili do tour busu, všechny pohledy nás propalovali.

„Kde jste byli?“ zeptal se Harry.

„Projít se, už jsme unavení, tak si půjdeme lehnout.“ Řekla jsem za nás za oba.

Harry se jen otočil k ostatním, něco řešili a mohli jsme vyjet na další zastávku. Přišlo mi, jako by byl Harry naštvaný, ale neměl důvod, alkohol v krvi žádný neměl, nevím. Nevnímala sem ho.

Došli jsme s Louisem do postelové části, můj pohled okamžitě spadnul na Mandy, Katy byla pravděpodobně ve sprše.

„Louisi, můžeš odejít prosím, tohle je na mě.“ Řekla sem Louisovi a hned pochopil, že s Mandy budu něco řešit.

Mandy bal celá schoulená ve své posteli, jen sem slyšela její vzlyky, koukla sem se na ní a naznačila sem jí, ať jde do našeho dívčího obýváku. Sedli jsme si do křesla, objala sem jí a ona se mi začala vyzpovídávat.

„Víš, on, on, on se líbal s jinou. Jen jsme do klubu a já si odskočila na toaletu, vrátila sem se a viděla ho s “ Vzlykla.

Pořádně sem ji znovu objala, všimla sem si že zahýbáme k benzinové pumpě, můj plán byl jasný, vstala sem, vzala si mikinu a vyrazila směrem k Harrymu, který právě vystupoval z autobusu.

„Harry, co to má znamenat?“ vykřikla sem po něm.

„Ona, ona.“ Řekl, skoro nevinně.

„Co ona? Ona trpí, s Louisem sem si prošla to samé, seš debil Harry!“

„Já se jí omluvím.“ Nedořekl to, protože sem ho zastavila.

„Jo tak pan Harry se jí omluví, víš omluva jen tak prostě nestačí, možná by se s tebou měla rozejít, jenže to ani jeden z vás nechce, myslím že to byl jen úlet a jestli ne, nech mě přesvědčenou o opaku prosím, nestěžuj to ještě mě!“

„Poraď mi prosím, miluju jí!“

„Vždyť já vím, že jí miluješ, jenže jak ti mám poradit, to je tvůj problém, vyřeš si ho sám, zdržím kluky venku, běž.“ Byla sem dost naštvaná na Harryho, nevím, jaký důvod, prostě mě totálně naštval, odešel směrem zpět k autobusu a ubrečené Mandy, doufám, že až se vrátím, bude vše zase v pohodě.

Vydala jsem se směrem k mini obchodu, kde už si kluci kupovali jídlo a časopisy, aby se zasmáli pro ty bláboly, co o nich všude psali.

Harryho pohled:

Sem vůl, sem vůl, sem vůl, tyhle dvě slova sem si opakoval celou cestu k autobusu, doufám, že to omluví, já nevím, co to do mě vjelo, ještě bych pak měl nějak poděkovat Amy. Snad to dopadne dobře. Byl sem asi jeden metr od autobus a odpočítával vteřiny, kdy vezmu za kliku a otevřu ty dveře. Opatrně sem za mnou zavřel dveře a šel jsem směrem k jejich holčičímu obýváku. Byla celá ubrečená, schoulená pod dekou v křesle, které bylo dost velké i pro tři. Vůbec si mě nevšimla, nepodívala se na mě, ale já sem věděl, že ví, že tu jsem. Opatrně sem si přisedl a objal sem jí ze strany, jemně sebou cukla, ale pak se mi podívala do očí. Byla v nich vidět zlost, nenávist, smutek, všechny ty emoce. Pořád nepřerušovala oční kontakt, pořád se na mě koukala, jako by mě jejím pohledem propalovala, ale to byl sakra malý trest pro mě. Když její koukaní na mě pořád pokračovalo, pořád beze slova, jemně sem ji políbil. Nic mi neoplácela, sakra kde sem udělal chybu?

„Harry!“ jemně vykřikla.

„Já se omlouvám, já jsem všechno posral, myslel sem, že jako to je v těch filmech, pusa vždycky zabere, promiň mi to, prosím, strašně tě miluju lásko!“ řekl sem snad nejrychleji, co sem dokázal.

„možná se to povedlo, víš nevím důvod, proč si to udělal, radši se ptát nebudu, přijde mi to neférové, když by jsi mě nemiloval tak jako já tebe, nepřišel by jsi, možná s tebou chvíli nedokážu jen mluvit, ale to je všechna moje nenávist k tobě, nedokážu to. Promiň!“ říkal sem si že je konec, nedokáže to, nedokáže být se mnou dál a prostě to všechno sem posral já! Já sem ten špatný.

Lehce mi klesla hlava dolů, teď sem byl možná víc zklamaný než ona, přímo ve vteřině co ke mně domluvila, její ruka se ocitla na mé bradě, zvedla mi hlavu, já jsem jen cítil její horký dech, stalo se to ona mě, ona mě políbila! Jestli tohle je jen sen, nechci se probudit. Jemně sem jí polibek oplácel, byl to ten nejlepší pocit, pocit vítěze, bylo to dokonalé, to byl polibek plný citů i emocí.

„Budeš zase mojí dívkou Mandy?“ opatrně sem se zeptal.

„Harolde, jestli ještě něco provedeš, nepočítej se mnou!“ řekla to skoro se smíchem v puse, bylo to tak roztomilé, vidět jí zase se smát a zároveň zlobit. Byl sem rád, protože sem měl zpět zase svojí dívku, kterou nade vše miluji! A to díky Louisovi a Amy ji mám zase zpět.

 ___________________________________________________________________________

Promiňte ale já tam tu zápletku s Harrym musela prostě dát, trošku sem se rozepsala takže už chci udělat jen poslední 3 díly, shrnutí po konci tour a po par měsícíh.:)

Děuju za každé hvezdičky a omenty :))

Maky xx ♥♥