53. DÍL

870 69 6
                                    

NORMAL LIFE 53

Pohled Amy:

Vyběhla sem z pokoje, směrem k holkám, které čekali dole u dveří s klíči v ruce. Přiběhla sem, popadla tašku a vyšla ven za holkami.

„Všude je zamčeno? Máme všechny klíče? Všechno jídlo?“ zeptala sem se.

„Ano.“ Odpověděli jednohlasně.

„Tak utíkáme!“ zavelela jsem.

Náš plán zněl asi takto, včera jsme zabavili všechno jídlo, je to odstěhované do takového zahradního domku, všude je zamčeno, a všechny klíče máme my. Chudáci kluci, teda vlastně nejsou chudáci, ale je to pomsta. Sladká pomsta pro naše miláčky. Až nás večer uvidí, budou se jen trošku zlobit. Podotýkám trošku. Vešli jsme do domku, zapnuli macbooky, iPhony, hudbu a užívali si naší pomstu.

„Chci vidět jejich výrazy, až si budou čistit zuby!“ řekla se smíchem Katy.

„Já nechci vidět jejich reakce, až se vrátíme dovnitř, asi náš jen trošku zabijí!“ řekla sem.

„Myslím, že já z toho uteču nejlépe, to vy dvě jste jen malý chudáčci!“ řekla Katy.

„Cože?“ odpověděli jsme s Mandy jednohlasně.

„No já nebudu večer u nich v posteli.“ Řekla s obrovským smíchem.

„Katy!“ vykřikli jsme.

„No co! Je to pravda!“ a zase se zasmála.

„No to teda není, ty půjdeš pak dovnitř s námi a budeš tam se všema ostatníma!“ nadšeně sem jí odpověděla.

„Už mám sbaleno, tak asi půjdu, navíc mám dneska schůzku.“ Jen co to dořekla, začala si brát všechny své věci a vycházela ze zahradního domku.

„Tak to teda ne Katy, stejně se sem jednou vrátíš, nebo určitě doma uvítáš mini návštěvu, užij si to rande.“ Řekla sem a mrkla jsem na Mandy.

„Tak ahoj, užijte si večer.“ To byly poslední slova Katy, protože se pak vzdálila od domku a šla po zahradě směrem k bráně. Prostě jednoduše řečeno zdrhla. Mrcha!

Kdyby neměla ten šibalský úsměv, nebála bych, se co na nás nachystá, ale trošku sem se bála. No to je jedno, snad večer přijde.

Pohled Harryho:

Ráno sem se probudil, všude bylo překvapivě ticho, se zavřenýma očima sem vedle sebe na posteli chmatal po Mandy aby si jí k sobě přitulil a mohl ji políbit na dobré ráno, ale nikde nic nebylo, teda ona nikde nebyla. Asi je dole v kuchyni, nebo s holkami, půjdu se podívat dolů.

Došel sem dolů do kuchyně, nikde nikdo, viděl sem je všechny tři na zahradě, zalézali do zahradního domku, rozhodl sem se je navštívit. Vzal sem za kliku od balkonových dveří, cože, zamčeno? Šel sem do kuchyně pro klíče, nikde nebyly, dobře tak zkusím druhé dveře, tam by mohly být klíče v zámku. Nikde nic, no to snad ne, to je ta jejich pomsta.

Právě sem si uvědomil, co nachystali, jen sem slyšel ze shora Nialla, křičel na Louise: „Louisi, já chci jídlo, teď hned!“ musel sem se nad tím zasmát.

Už sem byl připraven na odchod nahoru do pokoje za Niallem a Louisem, ale slyšel jsem tiché zaklepání na dveře. Šel sem k nim, ale ne otevřít, protože to asi nedokážu, nejsem kouzelník, ale aspoň se podívat kdo to je.

 ______________________________________________________

Děkuju všem co čtet tento příběh ! :)) Příběh se už blíží ke konci plánuju tak 2-3 díly :) pak to chci opravovat a poslat do nakladatelství :DD jo je to blbost ale chci to zkusit, protože mi to napsali čtenářky, a za zkoušku nic nedám, přece už jedna FF takhle vyšla.

Prosím kdyštak hvězdičkujte nbeo omentujju ! ♥♥♥

Děkuju moc! MAky xx :)))

NORMAL LIFEKde žijí příběhy. Začni objevovat