NORMAL LIFE

15.DÍL

NORMAL LIFE 15

L: Jééé ahoj Harry co ty tady takhle pozdě?

H: To se ptáš ty mě ?

L: Noo

H: takže mě řekni co si provedl Amy ? Pude to po dobrém nebo po zlém ?

L: po dobrém prosím

H: Takže je v tom nějaká holka, pohádali ste se ? (dělal sem jako bych nic nevěděl)

L: 1. Možnost - potichu zašeptal

H: Děláš si prdel ty magore vždyť Amy si to nezaslouží !

L: já vím sem blbej, já prostě sem se s ní dohodnul dřív než sem znal Amy ale ona tehdy neměla čas a teď ho měla tak sem ji chtěl zkusit. Nevěděl sem že mě uvidí Amy.

H: to zní jako by sis zkoušel který boty tě míň tlačej !

L: jak se jí mám omluvit

H: jo to asi jen tak nebude, nevím musíš myslet , a počkat proč seš tady sám ?

L: Její mamka o ničem neví a dovolila mi tady spát ale Amy se mnou nemluví a asi tím že tady spím sem jí ještě víc nasral.

H: ty seš vážně největší pako který znám !

L: díky brácho

H: jdu za ní buď tady

Pohled Harryho:

Myslím že sem Louise trochu zpracoval a vytáhnul z něj pár info ale ne tolik co bych chtěl, šel sem teda k Amy do pokoje.

H: Amy to sem já Harry otevři prosím.

A: jo počkej už jdu

Hned jak otevřela dveře, byla zase celá ubrečená, objal sem jí a začal si s ní povídat o jiných věcech než o tom debilovi Louisovi. Nakonec sem jí ale řekl, že se omlouvá že to byl úlet.

Po 10 minutách sem se s ní rozloučil, popřál jí dobrou noc a zeptal se jí jestli tam můžu Louise pustit.

A: já nevim, nemám na něj náladu, ale představa že je se mnou v jednom domě mě děsí. Asi nepujde jen tak spát. Budu se muset zamknout na dva západy, nebo s nim teď promluvit. Co si myslíš že je lepší.

H: promluvit, čím dříve, tím lépe J

A: ok běž domů nic mu neříkej, já za nim přijdu pa

H: dobře pa

Šel sem rychle dolů, Louis si mě ani nevšiml takže pohoda. Odjel sem zpět domů.

Pohled Amy:

Dobře, teď nebo nikdy, pořád sem si opakovala. Nakonec sem se rozhodla že jdu dolů za Louisem

A: Louisi, můžeš na chvilku ?

L: jasně, celej večer čekám na to až si s tebou budu moct promluvit !

Takže co kdybych na to zapomněla, kdyby mě dál nemiloval, nečekal by tu celej večer, neztrapnil by se před mou mamkou. Lítalo mi to v hlavě. Louis se asi divil proč sem tam jen stála a nic neříkala.

A: Louií pojď se mnou prosím do pokoje.

L: jasně jdu za tebou

Zavřela sem dveře, Louis se postavil doprostřed pokoje a čekal až se k němu otočím a popovídáme si z očí do očí. Takže Amy teď nebo nikdy , dělej !