NORMAL LIFE

30.DÍL

NORMAL LIFE 30

N: Jááááááááá se omlouvám, už jdu.

L: To bych ti doporučoval.

A: My máme na ty trapasy nějaké štěstí, že ? :DD

L: Asi :DD

Pokračovali jsme, Louis mě pohodil do té obrovské postele a sundala sem mu boxerky a on mě podprsenku i kalhotky. Asi všem došlo, že jsme se spolu vyspali.

Když už bylo po všem lehli jsme si do postele a jen tak se líbali, objímali….

Pak nám taky tak trochu došlo, že by jsme se měli jít podívat po ostatních. Oblékli jsme se a vyrazili, já sem se ještě trochu zkulturnila v podobě česání vlasů atd. .

Vyšli jsme ruku v ruce po chodbě hledat pokoj rodičů. Našli jsme hned na poprvé . Dohodli jsme se, že dnes máme volný den takže si můžeme dělat co chceme. Rozhodli jsme se, že půjdeme do centra, někam nakupovat, nebo tak něco. Třeba by šlo i kino. Nakonec jsme vykoupili skoro všechny obchoďáky. Kino jsme vynechali a šli jsme se projít po pláži. Lehli jsme si na zem do písku a pozorovali hvězdy. Taky sem Louiímu řekla že by jsme si mohly udělat nějaký výlet jako byl ve filmu Rande s hvězdou, jestli to neznáte, koukněte na to :D. Louis hned nesouhlasil, že nechce abychom někde ztroskotali s potopeným autem :D . Není se čemu divit. :D

Další den:

Ráno jsme se probudili, dali se do kupy a vyšli jsme na snídani. Dnes jdeme s rodinou a kluky na pláž. Takže celé dopoledne budeme blbnout u vody a opalovat se. Odpoledne si dáme volno a večer půjdeme do welness.

Celý den byl docela obyčejný a užili jsme si ho.

O 4 dny později

Právě sem se probudila a je mi hrozně špatně, svírá se mi břicho. Ta bolest se nedá vydržet. Jenom se převaluju na posteli vedle spícího Louise kterej mi už pozítří odjíždí na tour po Americe . A já tady ještě pár dní zůstanu zhruba 2 týdny ještě, teda pokud nechcípnu :DD, doufám že mi za chvíli bude lépe.

L: Dobré ráno lásko.

A: No moc dobré není, je mi hrozně špatně, takže se omlouvám ale dnes nebudu asi dělat nic jiného než ležet v posteli promiň lásko.

L: To je v pohodě, budu se o tebe starat. Asi cestovní horečka.

Louis odešel do koupelny, a hned jak za sebou zavřel dveře, já vyběhla z postele k záchodu. Začla sem zvracet. Louis naštěstí zalezl do sprchy. Asi dvakrát sem se pozvracela a vrátila sem se do postele.

Louis vyšel ze sprchy a viděl mě jak zase letím na záchod.

L: Amy, tohle není dobrý, zajedeme do nemocnice ano ?

A: Louisi, to bude dobrý, jen sem něco špatného snědla.

L: No to nebude dobrý, jestli se to do hodiny nezlepší, pojedeme !

A: Ok

Lehla sem si do postele a přemýšlela…. Párkrát sem odběhla na záchod ale bylo to lepší.

Louis se stejně rozhodl a odjel se  mnou do nemocnice, rodičům sem nic neřekla, protože by šíleli. Jeli jsme a cestou mě něco napadlo.

A: Louisi, já se bojím.

L: Čeho ?

A: Co když budu..

L: Těhotná ?

Kývla sem hlavou na náznak ano.

L: To je blbost, dával sem si pozor.

A: Já vím, ale prostě …nevím, bojím se hodně moc ! Co rodiče jestli to bude pravda?

L: Neboj, věřím že všechno bude v pohodě.

Pohled Louise

Cestou jsme už nemluvili a já sem hrozně moc přemýšlel, jestli Amy nemůže být opravdu těhotná, né je to blbost říkal sem si ale něco mi říkalo že možné je cokoliv. Začal sem se taky bát.

Pohled Amy:

Dojeli jsme k nemocnici, Louis mě pomohl vystoupit z auta a došli jsme před ordinaci a čekali, a čekali a čekali. Asi po půl hodině jsme šli dovnitř.

Doktorka byla moc příjemná, samozřejmě se mě ptala jestli nemůžu být těhotná, ale řekla sem že si myslím že ne. Poslala mě na několik vyšetření a pak sem měla jít na gynekologii.

A: Louisi, já se bojím, co když sem vážně těhotná ?

L: Amy, vše bude v pořádku, uvidíš !

A: Budeš tu se mnou ?

L: Vždycky a všude, neboj.

Obešli jsme všechny vyšetření a nakonec jsme šli ke gynekologovi. Nastal čas, kdy sem se začla hrozně moc bát. V hlavě mi lítalo několik otázek. Doktor mě vyšetřil a řekl něco v tom smyslu, že si mě tu do zítřka nechají a uvidí co z toho bude. Pořád se nedalo vyloučit že jsme těhotná, ale věděla jsem jedno, jestli ano sem mrtvá.