NORMAL LIFE

49.DÍL

NORMAL LIFE 49

A: Louisi a co dneska budeme dělat ?

L: Co chceš, nejdříve by jsme si mohly zajít na oběd, sice pozdní ale to nevadí ?

A: Jasně, tak jdeme ?

Vzala sem si tašku, peněženku, mobil a kartu od pokoje a mohli jsme vyrazit do středu Paříže. Vybrali jsme si restauraci hned pod Eiffelovkou, byl to krásný výhled, vždy to byl můj sen, v Paříži už sem několikrát byla ale s mým miláčkem sama na týden to je prostě dokonalý výlet.

Objednali jsme si jednu, obrovskou pizzu. Byla opravdu výtečná, když jsme dojedli, Louis zaplatil a vydali jsme se směrem k té obrovské věži. Bylo docela divné, že jsme cestou nepotkali nikoho, kdo by chtěl fotku s Louisem nebo tak, ovšem jsme to zakřikli a když jsme stáli pod Eiffelovkou, přišli k nám dvě děvčata a prosili o fotku a podpis pro Emily a Anne na časopis, ta holka mi podala časopis, z dneška.

A: Louisi, podívej se, co to je ?

L: To si dělaj srandu ?

A: Vidíš dobře.

Anne: Co je špatně ?

L: Vidíš tu fotku, ten popisek a článek ? To je špatně.

Anne : Ale není to špatně, fanynky vás mají rádi, milujou vás spolu, hlavně že jste spolu šťastní.

L: Ale co Amy, vždyť jí ublíží, Amy, promiň nezlob se, napravím to.

A: Louisi, je to v pohodě, stejně se to jednou vše musí dozvědět, stalo se to teď, nevadí to, neboj se.

L: Já se o tebe bál, že ti to bude hodn, vadit,ale snad to bude v pohodě.

A: Vše bude v pohodě, už se těm holkám prosím podepiš, nebo tady vystojí důlek.

L: Takže Emily a Anne ?

EA: Ano, prosím.

L: Hotovo 

A: Tak půčte mi váš mobil a já vás vyfotím u Louise.

EA: Ale my se chceme vyfotit s vámi oběma prosím, nevadí to ?

A: Ale vůbec ne, jen sem myslela, že mě nebudou mít fanynky rádi, ale jak tak vidím tak to bude lepší než předtím, jak mě hejtovali.

EA: Nevím, proč měli důvod hejtovat, jsi skvělá holka a s Louisem jste sladký.

A: Děkujeme moc.

EA: My děkujeme za fotku a podpisy, mějte se hezky.

Když odešli:

A: Ty holky byli milí viť ?

L: Ale né všichni jsou milí, bohužel.

A: Já se nebojím, já to přežiju, přežila sem jiné věci, přežiju i toto.

L: Dobře.

Políbil mě a šli jsme směrem k Eiffelovce, ruku v ruce.

Zažili jsme krásný výhled ze shora Eiffelovky, bylo to úžasné, mám asi milion fotek, byl to jedinečný výhled. Pokaždé je ale jiný, oproti mým předchozím návštěvám, tento byl jedinečný, asi proto, že byl s Louisem.

L: Amy, co kdybychom si zašli na zmrzku a pak šli do hotelu?

A: Jasně.

Já jsem si objednala Mangovou, Louis Jahodovou, protože mrkvovou neměli, tu mají jenom v Londýně. :DD

Po týdnu v Paříži:

A: Louisi, už máš vše zabalené?

L: Ještě 5 minut.

A: Ale takhle nám to letadlo uletí. - Zasmála jsem se.

L: Ale neboj se, už to je.

Přišel celý s úsměvem popojel s kufrem, vyšli jsme z pokoje, naposledy jsme zamávali a vyšli jsme k recepci. Bylo to tu úžasné, úžasný týden s mým miláčkem, bylo to tu krásné, jedna z nejlepších dovolených co sem zažila, a že už sem jich zažila hodně.

Na letišti:

Nechali jsme si odbavit kufry a postupovali jsme směrem ke kontrole, jak pasové tak i bezpečnostní. Když jsme se dostali do zóny nakupování, koupila sem si v mini obchodu vodu na cestu a když se Louis nedíval, vzala sem si jeden časopis, jemu jako překvapení. Zaplatila sem a došla k čekajícímu Louisovi, měl na době kapuci a černé sluneční brýle, protože teď v tuto dobu na letišti, no hdoně fanynek by ho mohlo otravovat, musí mu to být někdy hodně nepříjemné a obdivuju ho za to, že to zvládá a ještě má úsměv na tváři.

A: Něco jsem ti koupila.

Podala sem mu časopis, kde sem na hlavní stránce byla já a on pod Eiffelovkou.

L: Vtipný paní Tomlinsonová.

A: Musíme si to nechat, aspoň jako vzpomínku na dovolenou, a ještě nejsem tvoje pane Tomlinsone.

L: Co bych pro tebe neudělal, že ?

A: Spíš co já pro tebe, ta prodavačka měla u sebe dvě malé holky s tričkem One direction a ptala se jestli tu nejsi se mnou. Lhala sem kvůli tobě. - Zasmála sem se

L: No tak to je špatné, od kdy paní Tomlinsonová lže ?

Začal mě lechtat.

A: Lousi, prosím nech toho.

A: Louisi prosíííííím.

Po chvíli přestal, to si vypije.

A: Jé, počkej, já zapomněla té paní říct, že jsi v těch černých brýlích, musím se vrátit.

Chytl mě za ruku, přitáhl si mě nazpět k němu .

L: To neuděláš.

A: No nevíš čeho všeho je paní Tomlinsonová schopná.

L: Ale vím.

A: Ne, to nev.......

Ani sem to nemohla doříct, protože mě Louis umlčel polibkem, pokračovala sem a z našeho líbání nás až vyrušil rozhlas, kde hlásili náš let, něco jako že už můžeme k nástupu do letadla.