NORMAL LIFE

44.DÍL

NORMAL LIFE 44

Něco říkal, ale já sem ho nevnímala, prostě sem ho ignorovala, možná se mi omlouval, možná mi nadával že sem políbila Harryho nevím bylo mi to jedno vystoupla sem na poslední schod a zařvala sem:

A: Louisi, už vypadni z mého života, sklapni sbal si svých pár švestek a vypadni.

Zabouchla sem za sebou dveře, zamknula a nemohla sem uvěřit tomu co sem zařvala na osobu kterou miluju. Opřela sem se o dveře a sjela po nich dolů. Hlavu sem schovala do dlaní a položila na kolena. Slzám sem se neubránila.

Chvíli sem tam jen tak seděla a brečela, po chvíli mi zazvonil telefon, ani sem se nepodívala kdo volá a zvedla sem to.

A: Haloo ?

M: Ahoj Amy, si v pohodě ?

A: Ano, proč bych neměla být ?

M: Včera sem u vás byla, ale mamka mi řekla že ti není dobře a spíš.

A: No spala sem a nebylo mi dobře akorát tak z Louise

M: Co se stalo, včera si mi to neřekla ?

A: Je to na dlouho

M: Tak já přijedu, sbal si věci a pojedeme na výlet jo ?

A: Jasně na jak dlouho kam ?

M: Překvapení, připrav si masku nebo něco na oči ano ? Aby si nic neviděla.

A: Jasně, celá žhavá sem :DD

M: Za půl hodiny sem u tebe pa

A: pa

Rychle sem vyskočila a seběhla sem dolů schody oznámit všem že jedu k Mandy, Louise sem si nevšímala, řešil fanynkovské věci s Katy.

Vyběhla sem zpět d pokoje a sbalila si všechny potřebné věci, a byla sem připravená na odjezd, nevím kam na jak dlouho ale snad to zvládnu.

Slyšela sem jen zvonek a hned sem vyšla z pokoje s menší taškou přes rameno s iPhonem v ruce a sluchátky v uších. Sešla sem schody a mamka mě zastavila a zavolala do obýváku.

M:Amy, pojď k nám prosím.

A: Noo ?

M: Kdy se vrátíš kam jedeš ?

A: Mám nějaké překvapení od Mandy, zavolám ti pa.

Objala sem jí a Louisovi zazvonil telefon, jen sem slyšela, jo to je super, už jedu pa.

Pospíšila sem si s obutím a doslova jen tak tak utekla Louisovi. Sedla sem si k Mandy do auta na místo spolujezdce a mohly jsme vyjet, podala mi tzv. masku na oči , musela sem si jí povinně navléknout přes oči a pak jsme mohly vyjet. Jeli jsme cca 20 minut a auto zastavilo, vystoupila z auta otevřela mi dveře a pořád mě jelikož sem byla jakoby slepá, vedla mě , netušila sem kde bych mohla být, posadila mě na zem na neznámém místě a já musela pod jejím dohledem čekat na její povel, kdy si budu most sundat masku z očí, ještě mi vzala iPhone a sluchátka, řekla že mám napočítat do 20 ale pomalu a pak si sundat masku z očí, počítala sem a pořád chodila kolem mě pak sem slyšela nějaké kroky z dálky, doufala sem že mě tu nenechá Mandy samotnou a se smíchem neodejde. Počítala sem – v hlavě a už bylo 17 zeptala sem se .

A: Už si tu masku můžu sundat, už je 20 ?

Nikdo neodpovídal a tak sem si ji sundala.

A: Panebože !