VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

NÁVŠTĚVA

(Ve vlčí podobě)
Už jsme byli skoro ve vesnici když se náhle Tereza s Patrikem zastavili. ,,Co se děje?" zeptala jsem se jich. ,,Nikdy jsme neviděli jiný lidí než naší smečku. Co když nás prozradí?" odpověděla Tereza.
,,Nikdo vas neprozradí, to když tak umřu. Aby jste byli v bezpečí. I když jste starší."
,,Mě je 17. A myslím že by nás Mal-ach potrestal kdybychom neumřeli s tebou. Takže buď všichni nebo nikdo." vložil se do toho Patrik. ,,Souhlasim. Jdeme." přitakala Tereza.
,,Dobře, ale buďte tiší a nikoho nezbuďte."
,,My to jinak neumíme." odpověděla Tereza s úsměvem.
Když jsme byli ve vesnici přemněnili jsme se do lidské podoby, abychom nevzbudili pozornost. Už jsme byli u našeho domu. Svítilo se tam, asi zrovna večeřeli. Šli jsme ke dveřím, abychom zaklepali.
Když jsem zaklepala, ozvalo se zavrzání židle. Otevřeli se dveře a přede mnou stála mamka se slzama v očích. ,,Carol, jsi to pravdu ty?" zeptala se mě s opatrností v hlase. Usmála jsem se na ni a hned mě obejmula. ,,Chyběla jsi mi." řekla.,, Ty mě taky. " odpověděla jsem a víc si ji k sobě přitáhla.
,,A kdo pak jsou ti dva za tebou?"
,,Mami to jsou moji kamarádi. Tohle je Patrik a to je Tereza. Jsou semnou ve smečce. A kde je Jacob?"
,,Šel na dříví, abychom měli čím topit.
,,Aha."
,,A co vás sem přivádí? Buchty dělám až zítra."
,,Buchty? Ty jsme dlouho neměli." přidal se Patrik.
,,Tím líp aspoň máte důvod jsem přijít zítra. Ale na stole je chleba s medem jestli chcete?"
,,Jo!!" zvolal Patrik a Tereza najednou. ,,A já se tě aspoň na něco zeptám." přitakala jsem.
,,Dobře." a usmála se.
,,Tak na co se potřebuješ zeptat?" zeptala se mě, když už jsme byli vevnitř.
,,Proč jsi brečela, když jsme přišli?"
,,Ach to je těžké, když jsem tě neviděla měsíc. A navíc pořád máme co dělat, abychom opravili vesnici než přijde zima."
,,Aha, to mi nedošlo. Mami, nevíš proč se Kiara nepřemnění do lidské podoby?"
,,Protože ji to Mal-ach za trest vzal." odpověděl místo mamky Patrik s plnou pusou.
,,Co?"
,,Když Kiara udělala něco co neměla, Mal-ach,se to dozvěděl a zatrhl ji přeměnit se zpátky na člověka."
,,A co udělala tak strašného?"
,,Ocitla se mezi lidi ve vlčí podobě. A Mal-ach to nechce. Proto se nemohla přeměnit u ohně. Nemůže." odpověděl a dál se věnoval jídlu. Já jsem nad tím chvilku přemýšlela, ale nechala jsem to potom být. Důležité je, že jsme zase spolu.

Noc byla krátká a oslava dlouhá, potom co vyšlo slunce jsme museli už jít aby si Mal-ach nemyslel, že jsme utekli. A tak jsme šli, mamka nás doprovodila až ke konci vesnice. Byla jsem jí za všechno vděčná.
Když už jsme byli v lese potkali jsme cestou Mal-acha a Kiaru. ,,Koho to napadlo?" zeptal se Mal-ach. ,,Mě, ale bylo to moje rozhodnutí pokud budeme potrestáni, tak jenom já." protestovala jsem. Patrik a Tereza jenom na mě koukali. ,,Nic jsem neřekl, ani nekřičel jenom jsem se ptal. A protože jste mi nic neřekli máte zítra celý den hlídku. A teď zpátky do tábora!" vykřikl. Ani jsme neodporovali a šli, věděli jsme že z toho bude průšvih, ale jenom hlídka, tak to jsme nečekali. Ani jsem to nevnímala, viděla jsem mamku a to je pro mě důležitější a doufám že si to táta uvědomuje. Mamka je jediné co jsem měla a kdo mě vychoval a pokud bych měla být naštvaná, tak jenom na ně za lhaní.