VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

POROD

Zima proběhla tak rychle, že jsem to stihla zaregistrovat. Od té doby, co jsem se naposledy viděla z Jacobe jsem ho neviděla. Nemohla jsem mu víc ublížit a navíc by to bolelo i mě, kdybych ho viděla. Proto jsem se držela dál od vesnice. Kiara mi akorát říkala, že je Jacob zdraví a tráví čas s Lili, aspoň něco jsem měla,abych se uklidnila.

Tereza už měla dost silné křeče. V noci se probouzela s křikem a u toho si držela břicho. Každou noc, když se probudí vezmu žíňku, namočím ji do horké vody a projíždím ji břicho. Filip s ní tráví celé dny a já noci.

Přes den někdy většinou jsem se Samam, ale spíš s Kiarou. Bavíme se  o tom, co jsem vyčetla v knížce o porodu. V některých článcích není nic moc povzbudivého. Když mě Terka zastihne, jak si čtu o tom kapitolu, řeknou jí spíš, jak postupovat ve vodě než abych jí řekla, že to dítě tu matku rozdrtí zevnitř. 

Jedno ráno, když se Tereza převlékala, ucítila jsem známí pach. Nasládlí železem a solí. Tereza zakřičela a padala k zemi. Rychle jsem zareagovala a stihla jsem ji chytit dřív než spadla. Krvácela. Těžce oddechovala. ,,Zavolám Patrika a Kiaru. Jen mi slib, že budeš zhluboka dýchat, hned jsem zpátky." řekla jsem jí trochu vyděšeným přízvukem. Vyšla jsem ze stanu a začala pátrat po Patrikovi a Kiaře. Netrvalo to dlouho a oba se přiřítili. Museli uslyšet řev. Nemusela jsem nic říkat, mé myšlenky řekli všechno, co potřebovali vědět. Hned jsme vyrazili za Terezou, která popadala dech a třásla se. Patrik si sednul po jejím pravém boku a já a Kiara jsme si sedli tak, aby nohy směřovali směrem k nám. ,, Bude to trochu obtížné. Kdy se to stalo?" zeptala se mě Kiara. ,,Před chvilkou." odpověděla jsem pravdivě. ,,S tímhle nemám zkušenosti. Tady vám nepomůžu, jenom asi to, že vám budu držet palce." potom, co to řekla odešla ven ze stanu. ,,Dobře. Je to tedy na mě a na tobě Patriku. Potřebuji aby jsi chytil Terce ruku, aby se mohla do něčeho opořit silou až bude tlačit." hned to udělal, co jsem to dořekla. ,, A já budu tady a budu se snažit ti pomoct vytáhnout mimčo ven. Až řeknu zatlačíš, jak nejlíp umíš ano?" zeptala jsem se Terky. Terka jenom dokázala přikývnout. Podala jsem Patrikovi hadr, aby otřel Terez pot z čela. Pokrčila nohy a já jsem přes ní přehodila deku od břicha až ke kolenům. ,,Teď." řekla jsem. Terka se snažila bylo to vidět. Ale ten řev mohli slyšet lidi ve vesnici na druhé straně zeměkoule. Už jsem viděla hlavičku. Terka ještě jednou zatlačila, ale vykřikla úplně jinak. ,,Co se děje Terko?" zeptala jsem se. ,, Nemůžu dál... Bolí... Bolí to víc!" odpověděla a znovu zvláštním křikem zaječela. Koukla jsem se na Patrika. Měl starostlivé oči, tak jsem se koukla na miminko. Viděla jsem ten problém. Terka nemohla tlačit, protože to dítě bylo velmi velké na její tělo. Je pravda, že Terka je taková drobná, ale tohle byl velký problém. ,,Tak fajn Terko, teď chci aby ses chytla oběma rukama Patrika a až ti to bude bolet zařvi si , co nejvíc umíš. Pokusím se ti to zvětšit." když jsem to řekla, vyvalila na mě oči. Ale pochopila to. Nechtělo se mi do toho, ale musela jsem jestli jsem chtěla aby to děťátko bylo venku dřív než Terka naposledy vydechne. Nadechla jsem se a vydechla. Musela jsem to udělat zubama, rukama by to víc bolelo a mělo by to horší výsledek. Křupla jsem jí kost a Terka zaječela až z toho boleli uši. ,, Teď to zkus znovu." řekla jsem celá od krve.Terka ještě dvakrát zatlačila a miminko bylo venku. Vzala jsem čistou bílou deku a omotala ho kolem děťátka. Usmívala jsem se. Byla jsem strašně šťastná. Byla to holčička. Krasná jako anděl. Sice křičelo, ale když jsem ji podala Terce přestalo. Terka se rozbrečela a Patrik taky. ,,Děkuji." řekla mi šeptem Terka. Já jsem se jenom pousmála. Potom jsem odešla ze stanu, abych je nechala samotné. Kiara čekala venku a když se na mě koukla, usmála se. ,,Jsi výtečná a jednou z tebe bude ta nejlepší maminka na světě." řekla.

Možná měla pravdu, ale také možná ne. Nevěděla jsem jestli vůbec budu mít tu možnost. V tuhle chvíli jsem byla nejšťastnější člověk na světě. Nemůžu tomu uvěřit. Miminko.