VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

SLAVNOSTNÍ NOC

Dnes večer všem budu muset oznámit, že Tereza a Patrik čekají dítě. Bojím se, co se stane. Ještě jsem nezažila, že by někdo z naší smečky čekal dítě. A navíc se to narodí za minimálně 8 měsíců( když nepočítám ty týdny, které už uplynuly).
Nastal ten čas. Čas, kterého se nejvíc obávám. Doufám, že nevzniknou žádné komplikace. To bych potom nepřežila. Ale teď dost, všechno je připravené všichni jenom čekají, až vejdu a oznámím nové zprávy a co se dál bude dít.
,,Jsi připravená?" zeptala se mě Kiara, sedící před stanem.
,,Snad ano. Kiaro stalo se někdy, že v naší smečce mezi vlkodlaky se narodilo dítě?"zeptala jsem se jí.
,,Pokud já vím tak ne, ale v zákonech to zakázané není." odpověděla.
Povzdechla jsem si. Tak snad se nic nestane. Když jsem vyšla ze stanu, do obličeje mi zavál studený, ale přesto příjemný vánek větru. Šli jsme úzkou, ale přesto krásnou a dlouhou cestičkou. Tou jsme se dostali ke kamenu, kde jsem se přeměnila do vlka a šla na vrcholek kamenu. Tam se na mě všichni koukli a čekali co se bude dít dál.
,,Klid prosím, klid!" snažila jsem se je silnou myšlenkou uklidnit až po pár minutách bylo absolutní ticho.
,,Prosím aby jste mě vyslechli. Mám pro vás pár zpráv. Jako první bych chtěla oznámit a doufám, že kvůli tomu se nebudeme hádat, je, že Tereza a Patrik čekají dítě a proto jako v každé smečce bych chtěla uspořádat obřad na počest nového potomka." hned si všichni začali šeptat a hádali jestli to bude kluk nebo holka.
,,Prosím klid! Co se týče obřadu tak se bude konat za dva týdny u Posvátné řeky, kde patřiční rodičové budou pokřtěny za velké díky za nového potomka a dalšího člena smečky. Může se toho zúčastnit kdokoliv chce." hned potom, co jsem to řekla jsem se zarazila u Same. ,,A pokud budou nějaké potíže, ten dotyčný bude patřičně potrestán!" Sam moc dobře věděl, že se zrovna na něj koukám. Nejenom mě viděl, ale také to ucítil.
,,A teď dál. Blíží se období zimi a  někteří jsou ještě mladí. Proto bych chtěla před začátkem zimi, aby jsme uskutečnili velký lov, abychom měli zásobu než zvířata půjdou na teplejší místo. A v zimě se stopa hledá dost obtížně, proto hned příští týden bude první velký lov a potom o dva týdny později další. Naším úkolem bude aspoň 10 srnců a nějaké drobné zvířata, jako například zajíci, lišky, divoké kočky, prasata a můžou také být i ptáčci. Pokud zjistím, že někdo lovil v blízkosti lidských obydlí celou zimu nedostane ani hmyz! Je to všem jasné!? Nechci ani, abyste lovili ovce, kozy, koně nebo psy a kočky. Jestli to uvidím tak si mě nepřejte! Má teď někdo nějaké otázky?"
,,Co bude s vodou v zimě?"zeptala se jedna holka skoro až v zádu.
,,Dobrá otázka. Vodu si pořídíme dřív než zmrznou všechny potoky. Dáme je do různých kbelíků, vaků na vodu. Určitě jeden stan bude sloužit jako spíž s jídlem a pitím. Každý den se budou střídat pár vlkodlaků na hlídání stanu. Má ještě někdo nějaké otázky?" koukla jsem se na všechny. Nikdo se ale nehlásil.
,,Výborně, tak teda tímto proslovem ukončuji dnešní sraz a kdy by vás kohokoliv napadlo nějaká otázka nebo nápad nebo někdo by potřeboval pomoc, víte, kde mě najdete a který stan je můj." po těchto sloves se všichni rozeběhli, každý na jinou stranu. Kromě jednoho. A to Samé. ,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se ho. ,,Promluvit si." odpověděl.
,,A o čem? O tom, co se stalo na bojišti?" vůbec nevím proč jsem to řekla, dyť já vůbec nechci nic od něj slyšet. To co se stalo mi úplně stačí.
,,Ano a nejenom o to."
,,Tak vydrž až se převléknu, nechci tady chodit nahá."
,,Mě to nevadí. " řekl to a pousmál se.
,,Možná tobě ne, ale mně ano. Nechci aby jsi nic jiného nedělal, než se jenom na mě koukal! Víš, ono je to dost otravný tě vidět, jak se jenom na mě koukáš a usmíváš se. A k tomu se ti vůbec nedívám do hlavy, protože bych tam našla samé ohavnosti na které ty myslíš!"
,,Možná jo a možná ne. Záleží na tom jakou mám náladu. Ale máš pravdu, jsem v tomhle dost ohavný."
,,Tak vidíš! Tak aspoň počkej před mím stanem, než se převléknu." a s tou větou jsem skončila a uháněla do stanu se převléknout dřív než mě bude špehovat Sam.

Poté době, co jsem se oblékala jsem konečně pustila Same do mého stanu. Byl jiný než ostatní stany, byl větší. Hned naproti vchodu byl stůl u kterého se klečí. Na pravé straně od vchodu byla záclona, která oddělovala celý stan od postele a skříně na oblečení. Na levé straně byla skříňka s fotkami mamky, otce, Kiari a Carol. U skříně taky byl svícen se svíčkami, které už hořeli dlouho. Sam šel ke stolu, kde si sednul naproti mě.
,,Tak čím začneme?" zeptal se. Já jsem se k němu víc naklonila, vzala jsem ho za triko a přitáhla si ho k sobě blíž.
,,O... Ty až takhle? To jsem nečekal...."
,,Tak aby bylo jasno Same, to co se stalo se už nikdy nebude opak! Je ti to jasné?!"skočila jsem mu do rozhovoru
,,Tobě se to nelíbilo?" odpověděl a nastavil pusu na polibek, já jsem ho hned vrátila zpátky na místo.
,,Tak aby bylo jasno, já mám kluka. To je zaprvé a zadruhé, jestli uděláš nějakou hloupost nebo něco jiného, co by mě přivedlo do problémů. Máš průšvih a to dost velkej!"řvala jsem na něj, div neupadl.
,,Takže tomu rozumíš?"zeptal jsem se ho
,,Ano." odpověděl.
,,To jsem ráda. A teď jdi, už tě nepotřebuji." skončila jsem náš rozhovor a ukázala pravou rukou na východ, jako gesto aby už šel. Když odešel, musela jsem se uvelebit na postel, protože za dnešek mám úplnou hlavu plnou informací. Myslím, že dneska si všichni něco odneseme. A než půjdu spát skočím si do moře na provzdušnění těla. Večer se mi to nejvíc líbí, je to příjemné a uklidňujeme mě to. Teď jenom můžu čekat co se stane zítra, pozítří, příští týden, za měsíc, za rok. Teď se hlavně musím soustředit na to co se stane. Protože se bojím, co bude až se to dítě narodí. Doufám že Tereza bude dost silná, aby ten nátlak veškerý zvládla.

AHOJ. TAK KONEČNĚ JSEM SE UNÁHLILA DOKONČIT DALŠÍ DÍL. MOC SE VŠEM OMLOUVÁM, ŽE TO TRVALO TAK DLOUHO, ALE NÁPADY SE MI VYTRATILI, TAK DOUFÁM, ŽE PŘÍŠTÍ TÝDEN BUDETE MÍT DALŠÍ DÍL.