VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

POTOK KRVE

Všichni už jsou připraveni, všichni dostali instrukce kde budou stát. Já stojím vedle Mal-acha po levém boku hned za mnou je Terka s Patrikem. Abychom se uklidnili šli jsme si zaplavat, abychom vypustili staré myšlenky. ,,Carol?" sedl si vedle mě Patrik. ,,Ano Patriku?" koukla jsem se na něj. ,,Myslíš si že prežijeme?" koukal se do dáli před sebou. ,,To nikdo neví, ale doufám že jo." také jsem se koukla před sebe.
,,Myslíš si, že by mě Terka chtěla?"
,,Na to se ji musíš zeptat."
,,Tak jo. Drž mi palce."
,,To budu. Vždycky." a hned šel za Terkou po chvilce se Terka přilepila kolem jeho krku. To asi znamená že jo. Usmála jsem se, věděla jsem, že to dopadne dobře. Po chvilce se Patrik vrátil.
,,Řekla ano!"
,,Nečekaně."
,,Ty jsi to věděla, že řekne ano?"
,,Ne. Ale tobě nejde odolat."
Všichni jsme běželi do vody, hned na začátku ale Patrik zakopl a spadl do vody. Já s Terkou jsme se zasmáli a běželi dál až jsme skočili šipku. Užívali jsme si, řádili, a cákali. Dokud nepřišel čas na lov. Ulovili jsme asi dva srnce a potom šli ke smečce, abychom se připravili. Všichni byli nervózní, báli se, co bude dál. A když byl čas šli jsme. Cesta byla dlouhá a deprimující. Bylo nás asi přibližně 50 vlkodlaků. První šel Mal-ach a za ním šla Kiara. Za Kiarou jsem šla já, Patrik a Tereza a ostatní za námi.
Když jsme měli přestávku šel za mnou Sam. Poslední dobou se na mě pořád kouká. ,,Ahoj Carol." řekl a sedl si vedle mě. ,,Ahoj, stalo se něco?" změřila jsem si ho pohledem.
,,Ne, proč si myslíš?"
,,No protože většinou, no, skoro vždycky spolu neprohodíme ani slovo."
,,No, pokud to má být společný a poslední boj, tak tě chci poznat."
,,Aha, nejsou v tom jiný účely?"zasmál se.
,,Ne, mi můžeš věřit."
,,Dobře."a oba dva najednou jsme si kousli do chleba. Chvilku jsme se na sebe dívali, ale skončilo to, protože nás vyrušila Terka. A já jí byla vděčná.

Už jsme byli na místě, naproti nám byli upíři. Byla jsem viděděšená. A Kiara to ucítila stoupla si blíž ke mně. A dotkla se něžně mích myšlenek.
,,Nemáš se ničeho bát, jsme všichni za tebou. Budu do konce svého života bojovat po tvém boku."
,,Děkuji Kiaro, ale co když můj život tady skončí? Co Když je tady můj poslední den? Co potom?"
,,Kdyby to byl tvůj poslední den, tak zemřšl v mé náruči. A já tě budu uchovávat do mého skončení."
,,Aspoň tě budu mít blízko u sebe."

Chvíli byla hádka mezi Mal-achem a jedním upírem a to došlo až k tomu, že jsme šli do bojové formace. Cítila jsem strach každého z nás. Strach, hrdost, odvahu. To všechno v nás proudilo. Nevím jestli se mám radovat nebo bát. Všichni jsme čekali co bude dál, co nastane dokud někdo nezavyl a zase někdo jiný. Všichni se připravili a já nevěděla co to znamená. Měla jsem motýlka v břichu a sílilo to. Zavyl Mal-ach a vyběhl. Věděla jsem, že máme jít za ním a tak jsem kývla na Kiaru a vydali se za ním. Poté nás všichni pronásledovali, běželi jsme za Mal-achem kupředu proti upírům. Srdce mi bušilo, jak o život, mezi námi a upíri je velká mezera. Rozběhli se také byli rychlí, ale mi rychlejší. Mezera se menšila a já už cítila jejich dech. Už jenom zlomek vteřiny a pustíme se do sebe. Na Mal-acha se už vrhli a na nás taky. Trhala jsem hlavy od těla, drapali mě do kůže až to bolelo. Už nejnovější nováčci leželi na zemi a sotva dýchali, přišla jsem jim na pomoc díky mě ještě žijí. Proti Patrikovi a Tereze šlo asi deset upírů, chtěla jsem jim pomoct kdyby na mě neskočil jeden dost silný upír.
Postavili jsme se na proti sobě a čekali dokud jeden nevyrazí, bohužel jsem vyrazila já. Rozběhl se také a pustili jsme se do sebe. Snažila jsem se mu zubama zabodnout do krku, jenomže to věděl. Držel mě kolem pasu a cítila jsem jak se snaží mi drtit kosti... KŘUP.... Jedna kost praskla zakřičela jsem... KŘUP... další. Další bolestivá rána. Už jsem se mu vyvlíkla z rukou, ale cítila jsem pichlavou bolest u žeber, měla jsem je zlomený. Nekrčila jsem se a přede mě vyskočila na upíra Kiara, utrhla mu jednu ruku. Koukla na mě a dala mi najevo ať to dodělám. Kývla jsem, rozběhla jsem se a ulomula jsem mu druhou ruku. Ještě jednou jsem udělala kolečko a vrhla se po hlavě, letěla dva metry do výšky a spadla dva metry od něj, byl mrtvý. Konečně. V zubech jsem cítila svoji krev, žebra se mi srůstávala dohromady a po chvilce byli zase kompletní. Rozběhla jsem se na dalšího. S ním jsem bojovala dlouho. A najednou jsem za sebou ucítila něčí pach. Byl to.....

Je tu další dil, uzijtebsi ho😋