VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

POR FAVOR

Tereza s Patrikem miminko pojmenovali krásným, ale neobvyklým jménem. Pojmenovali ji Safrina.

Safrina byla podle knížky žena prvního náčelníka vlčí smečky. Říká se, že tato žena přivedla na svět nejsilnějšího a nejznámějšího válečníka. Každý z vesnice ho znal, jmenoval se Akuna.
Jednou se Akuna musel vydat na prohlídku okolí. Mezitím se stal moudřejší, silnější, krásnějším mužem. Ale protože Safrina měla spolu práce s něčím jiným, zapomněla na Akunu. A když se vrátil zamilovala se do něj. Když spolu měli děti zjistili, že Safrina je jeho matka a Akuna její syn. Proto je znal každý. Ale i když to zjistili zůstali spolu, protože se milovali. Když se to dozvěděl náčelník a otec Akuny, chtěl Akunu zabít. Bojovali spolu dlouho dokud Safrina nevzala nůž a vlastní rukou podřízla krk svému náčelníkovi a bývalému manželovi. Věděla, že za to, co udělala by ji měl správně Akuna vyhodit z vesnice, ale než to udělal podřízla si vlastní krk se slzami v očích. A její poslední slova byla, že nezemřela pro náčelníka, ale pro lásku ke světu a k lásce ke svému muži. To myslela Akunu. Následně na to své děti vychoval a rozdělil do různých  směrů světa a přikázal jim aby se už nikdy nevraceli a tam kde se usídlí založí vlastní rodinu. Tak mohl zabránit dalšímu rozvoji dětí mezi svými rodiči. 

Poslední dobou nějak málo jím a mám jiné chutě. Masa se už skoro nedotknu, ale víc jím zeleninu a ovoce. Nevím, co to se mnou je. Ale i břicho se mi zvětšuje a nevím proč a to povinně cvičím. Mám takový pocit, jako bych byla...... Ne to není možný! Nemůžu být těhotná! To je nějak moc brzo, ne? To je jedno. Tuhle myšlenku už musím zavřít někde hluboko v mysli a už ji nikdy nevyndat.

 Jednou si Tereza s Patrikem vyšli na procházku a já zůstala se Safrinou sama. Rozhodla jsem se, že půjdu na pláž se kouknout na západ slunce. Než jsem ale vyšla z naší malé vesnici, odchytil mě Sam. ,,Prosím Sama, nechci mít žádné potíže. Odejdi." řekla jsem aniž bych se na něj podívala. Stejně mě chytil za zápěstí a zatahal za něj. Klopýtla jsem a než jsem spadla se Safrinou, chytil mě. Ucítila jsem jeho sladký dech na mém krku. Políbil mě tam a přiblížil se k mému pravému uchu. ,,Miluji tě." zašeptal. Povzdechla jsem si. ,,To já vím." odpověděla jsem. Odtrhla jsem se od něj a vyšla do lesa. Už se mě nedotýkal a byla jsem za to ráda. 

Šla jsem pomalou chůzi a k tomu dávala pozor na Safrinu. Když už jsem se dostala na pláž, sedla jsem si na nejbližší kámen. Koukala jsem se jak Slunce pomalu, ale jistě zapadá. 

Nemůžu uvěřit, kam jsem svůj život nechala zajít. Nechala jsem kvůli mně zemřít a opustit tento svět dva mé nejdražší lidi na světě. Zamilovala jsem se do Sama a nechala jsem svého nejlepšího kamaráda jít vlastní cestou. Najednou jsem měla divný pocit v břiše. Tak je to pravda. Jsem těhotná. Jinak to není možné. Zavřela jsem oči a pravou rukou jsem si pohladila břicho. Najednou jako bych měla vidiny, vidím před sebou sama sebe, jak držím v náruči malé miminko. Potom rychlý oslnivý záblesk a vidím sama sebe po pravém boku mám Sama. Objímáme se navzájem a koukáme do dáli. Najednou vidím přicházet větší dítě... kluka.... Ano, je to kluk... Můj kluk.... Můj syn.... Otočili jsme se směrem, kterým jsem koukala a viděla tu podobu. Ten kluk se opravdu podobal Samovi, ale i mě. Najednou všechno zmizelo a já jsem otevřela oči. Bylo to jasné. To dítě, které čekám je Samovo, ale nebyla jsem si jistá. A nevím, co na to řekne Sam. Bude šťastný nebo bude zklamaný? Nebo bude vyvádět? To nevím, ale je jediná možnost jak to zjistit. Zeptat se ho. 

Safrina se začala vrtět a rozplakala se. ,,Ššššš..... Měla jsi jenom špatný sen," utěšovala jsem ji. ,, Já mívám špatné sny pořád. Vzbouzím se s představou, že se to stalo. Že jsem přišla o ty, které miluji. Ale vždycky vím, že budou se mnou a nikam neodejdou dokud já neřeknu," vzpomněla jsem si na rodiče a představovala si je vedle sebe, jak se na mě usmívají. ,,Špatné sny mívá každý. Každý se jich bojí. Každý se kvůli nim probouzí. Ale my jsme silnější." koukla jsem se do dáli. ,,Naše síla věřit zlým je tak malá, že víc věříme těm krásným. Chceme jim věřit.Vždycky si vzpomenu, co je pro mě krásné a co důležité. Nikdy neztrácím naději. Protože vím, že mám pořád u sebe někoho, kdo mi ty zlé sny odežene. Vždycky budeš mít u sebe někoho, kdo se  postará o tebe taky i o tvé sny. Vždycky budu u tebe."...... VŽDYCKY.........

Tak je tady poslední kapitola této knihy. Doufám, že se vám líbila.