VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

VINA JDE NA TEBE

Bylo krásné ráno. Celá plocha byla krásně zasněžená. Sníh byl studený a na dotek mokrý. Už se to blížilo. Blížili se Vánoce. Vánoce má přece každý rád. A datum porodu dítěte se také blížilo. Mělo by se narodit někdy kolem jara.

Když už se Sam oblékl, přišel ke mě zatímco já jsem si natahovala tílko. Ucítila jsem jeho ruce na mých bocích. ,,Ještě nechoď." zašeptal mi do ucha. ,,Ty dobře víš, že tady nemám co dělat a o tomhle se nikdo nesmí dozvědět. Slyšíš, NIKDO." otočila jsem se na něj a odstrčila jeho ruce od sebe. ,,Dobře. Ale něco za něco." mrknul na mě. ,,Ne, ne. Nic, už takhle mám problém a čekám pěkně seřváno od Jacoba."
,,A nechceš abych šel s tebou?" zeptal se. ,,Ty ses asi totálně zbláznil!? To víš že ne! Už takhle mi děláš potíže." odpověděla jsem. Když jsem odešla, už jsem mohla čekat jen to nejhorší. Než jsem se vydala za Jacobem, šla jsem do svého stanu, abych se víc oblékla. Vzala jsem si na sebe mikinu bez zipu a s kapucou. Dlouhé kalhoty a tenisky.
Když už jsem vycházela ze stanu pomalu, ale jistě začalo sněžit. Povzdechla jsem si a šla směr ,Jacob'.
Po chvilce chůzi, jsem měla už v dohledu Jacobův byt. Už byl také vzhůru a dával naštípané dřevo do dřevníku. Když mě uviděl, položil dřevo, které měl v ruce a běžel ke mně. Když mě objal dal mi pusu.
,,Už jsem myslel, že tě neuvidím." řekl mi. ,, Tak to sis hodně myslel." odpověděla jsem a snažila se přátelský úsměv. Ale všimnul si toho. ,,Stalo se něco?" zeptal se mě. ,,Jacobe. Musím si s tebou promluvit." odpověděla jsem.

Seděli jsme v jeho chatce u lesa. Podával mi čaj a já mu poděkovala úsměvem. ,,Jacobe... Ach... Nevím jak začít." snažila jsem se mu to říct nějak tak aby se nenaštval. Ale asi moc mi to nepomůže. ,,Stalo se něco?" zeptal se mě. ,,Tak trochu ano." odpověděla jsem. Tep se mi zrychlil a hlava se mi točila, jak jsem se snažila vymyslet větu nějak, aby to bral trochu s rozumem. ,,Jacoba, já... Já... Já tě podvádím." vyhrkla jsem ze sebe tak, až jsem nadskočila. ,,COŽE?!" zvedl se a koukal na mě. ,,S kým?!" zeptal se. ,,No, ono to není s kým. Ale spíš jsem nemohla odolat. Proste jsem měla malý otřesk mozku a vzalo mi to rozum." odpověděla jsem. ,, No tak to je super. Asi bych se ti taky s něčím měl přiznat. Já jsem taky s někým jiným spal....." koukla jsem na něj s nevěřícím obličejem. ,,Stalo se to minulý týden, kdy jsem šel do hospody. A dával jsem si tam pivo, ale bohužel tam přišla Lili a dávala mi pořád dokola sklenice. Tak jsem to do sebe házel až mě začala bolet hlava. Ne pamatuji si všechno, ale vybavuje se mi jenom, jak mě táhla do pokoje. Pak jsem se probudil druhý den ráno vedle Lili. Trvalo mi to dlouho, než jsem si uvědomil, co se stalo." sklopil oči. ,, Tak to jsme dopadli teda moc dobře." řekla jsem posmutnělým obličejem. ,,Co budeme dělat?" zeptal se. ,, Nechci takhle žít dál. A ty víš kam tím mířím." koukla jsem se na něj a uviděl v mých očích strach. Vzdychnul si. ,, Asi máš pravdu. Budeme se muset rozejít." vzal mojí ruku do svých a zadíval se na ni a hladil mi rysy. Pousmála jsem se. ,, Co je? Lechtá to?" zeptal se mě. ,,Ne nelechtá, ale přijde mi to směšné. Protože jsi to vzal tak lehce. Čekala jsem, že na mě začneš řvát a mlátit mě a já bych ti musela ublížit ve vlčí podobě. Ale potom z tebe vypadne, že ty jsi mě taky podváděl. Nevím proč, ale asi proto jsme si padli do oka. Bereme život tak lehce, a přesto chodíme po laně, které se za chvilku přetrhne a my spadneme." zamyslela jsem se nad tím. ,,No jo. Taková je realita." odpověděl. Zvedla jsem se a namířila jsem si to k východu. ,,Počkej. Uvidíme se ještě někdy?" zeptal se mě a zkřížil mi cestu ven. ,,Jacobe. Já bych byla radši kdyby jsi na mě zapomněl. Bude to tak lepší, jak pro mě tak i pro tebe. Ale nikdy nezapomenu na naše společné dětství. Ale neboj, budu na tebe dávat pozor." a dala jsem mu pusu na čelo.

To, co jsem udělala mě dočista změní. Asi si budu muset zvyknout, že já prostě nebudu mít kluka, který by mi nelhal. Život je tak krutý.

Ahoj. Doufám, že se vám tato kapitola líbila.